Johann Liebieg & Co., přádelna

Textilní továrna Johanna Liebiega se od roku 1828 postupně rozvinula v největší průmyslový podnik v Liberci a také v jednu z největších textilních továren v rakousko-uherské monarchii vůbec. Roku 1867 byl v rámci jejího zásadního rozšíření vystavěn také nový tovární komín, který se stal na 15 let nejvyšším komínem v Čechách. Továrna, která byla součástí širšího severočeského průmyslového impéria rodiny Liebiegovy, fungovala takřka 200 let. Roku 2004 byl její provoz ukončen a areál následně takřka kompletně zdemolován.

Johann Liebieg zakoupil roku 1828 někdejší manufakturu hraběte Clam-Gallase, postavenou již v roce 1805 na libereckém předměstí Kristiánov. Kolem jejích budov vzniklo jádro pozdějšího rozsáhlého továrního areálu. Liebieg se specializoval na konečnou část výroby vlněných látek. Postupem doby se zaměřil na výrobu saténů a mohérů. Díky úspěchu, který zaznamenal, se továrna začala záhy rozšiřovat. Nejstarší část utvořila velký dvůr, ve kterém byly postupně vybudovány barvírny, lisovny, tiskárny a další provozy na finální zpracování vlněných výrobků. Pohon výrobních strojů původně zajišťovala voda z přilehlých potoků a kanálů.

Parostrojní pohon byl v továrně poprvé použit zřejmě až po roce 1849, kdy vznikla v západním sousedství původní továrny nová velká samostatně stojící budova mechanické tkalcovny s šedovou střechou. Spolu s ní je ve stavebních plánech identifikovatelný i tovární komín. Ve východní části nové tkalcovny byla plánována kotelna a komín se měl nacházet v jejím nároží. Ještě před stavbou byl ale celý projekt přepracován a tkalcovna nakonec vyrostla v mnohem větším měřítku. Tomu byl přizpůsoben i rozšířený areál strojovny s kotelnou. Komín zůstal na původně projektovaném místě, postaven byl však jako solitér představený objektu kotelny. Stál na čtvercovém podstavci, jeho dřík byl polygonální. Dle pozdějších ikonografických vyobrazení byl vysoký minimálně 40 metrů. Strojovna s kotelnou byly po roce 1890 rozšířeny a modernizovány, komín ale zůstal zachován v původní podobě.

Vysoké tovární komíny se postupně objevily i nad průběžně modernizovanou nejstarší částí továrny. Komíny barvíren postavených v 50. letech 19. století byly spíše nižší a v panoramatu továrny se příliš neuplatnily. Výraznější byla až dvojice komínů vybudovaných po roce 1861. Oba o výšce 21 sáhů (cca 40 metrů) sloužily kotelnám jednotlivých provozů v areálu. Nejvyšší komín v této části továrny byl vystavěn až po roce 1891 se stavbou nové centrální kotelny. Přestože byl původně plánován pouze 38 metrů vysoký, nakonec dosáhl výšky 50 metrů (světlost činila 100 centimetrů). Stál na čtvercovém podstavci, jeho dřík byl, stejně jako u všech dosavadních vysokých komínů v areálu, oktogonální.

V té době již ale více než 20 let stál nejvyšší komín celé Liebiegovy továrny. Po roce 1867 došlo k rozhodnutí vystavět východně od nejstarší části továrny zcela novou velkou česárnu a přádelnu vlny s 12 500 vřeteny. Tu měl pohánět parní stroj o výkonu 300 HP, instalovaný ve strojovně vybudované v čele dlouhého objektu pětipodlažní přádelny (roku 1896 ji nahradila nová strojovna s dvojicí parních strojů).

Pohon parního stroje zajišťovalo 12 parních kotlů umístěných do samostatně stojící kotelny v sousedství přádelny. Spaliny byly do komína vedeny dvěma kanály (každý od šesti kotlů) s předehřívači vody, před vstupem do komína propojenými do osově umístěného kanálu (obr. 38). Pro odtah takového množství spalin musel být vystavěn dostatečně dimenzovaný komín. Projektován byl na výšku 58 metrů o světlosti 198 centimetrů. Mohutný oktogonální dřík byl umístěn na poměrně nízkém podstavci čtvercového půdorysu. Podstavec tvořil robustní komolý jehlan, který nejen umocňoval masivní vzhled komína, ale zároveň vylepšoval jeho stabilitu. Dřík od podstavce oddělovala několikrát prolomená římsa, jinak byl komín takřka nezdobný a ukončovala jej jednoduchá hlavice.

Dominantní postavení komína navíc podpořilo jeho umístění výše ve stráni nad továrním areálem. Pod projektem celé nové přístavby byl podepsán Gustav Sachers, jeden z nejvýznamnějších stavitelů té doby v Liberci. Komín svou výškou výrazně předčil nejen všechny ostatní v areálu továrny, ale stal se zároveň i největším komínem své doby v Čechách. Pokud ho porovnáme s jinými, stavěly se v té době běžně komíny spíše do výšky 50 metrů. Komín dalšího Liebiegova provozu v Železném Brodě postavený roku 1866, který patřil také k největším ve své době, měl „pouze“ 51 metrů. Liberecký komín se tak na 15 let stal nejvyšším v monarchii, než ho roku 1883 předčil komín Ledererova lihovaru v Mladé Boleslav).

V provozu sloužil jen něco málo přes 40 let. Během té doby byla několikrát přestavěna či rozšířena kotelna. Měnil se i počet a typ instalovaných kotlů. Na počátku 20. století v ní byla v provozu čtveřice strmotrubných kotlů systému Dürr, dvojice kotlů typu Fairbairn (patrně pozůstatek z doby výstavby) a šestice kotlů typu Cornwall, z nichž poslední čtyři byly instalovány roku 1906 (kotelna postupně zřejmě převzala centrální funkci a ostatní lokální zdroje energie byly odstaveny, to bylo spojeno i s demolicí příslušných komínů, takže na počátku 20. století z nich nestál jediný).

Stále se zvyšující nároky na výkon kotlů a zřejmě i množství spalin vedly vedení továrny roku 1909 k rozhodnutí odvést spaliny z kotelny do zcela nového, moderního komína. Jeho stavba byla zadána vídeňské pobočce specializované firmy R. Kutsche z Chemnitzu. Je zajímavé, že pod plány i statickým výpočtem je podepsán další z významných libereckých stavitelů Richard Wojatschek. Žlutý komín kruhového průřezu postavený z komínovek, zdobený výrazným ornamentem z červených cihel pod hlavicí, byl projektován na výšku 80 metrů se světlostí 300 centimetrů. Dřík komína oddělovala od velmi nízkého podstavce pouze jednoduchá římsa. Ve spodní části byl komín opatřen ochranným pouzdrem. Spalinový kanál od kotelny vedl ke komínu přes velký ekonomizér s předehřívači vody. Stavba byla dokončena roku 1910. Komín byl vystavěn ještě ve vyšší poloze než kotelna s komínem původním a jeho žlutá vertikála se stala dominantou nejen celého podniku, ale i celého města.

Původní komín zůstal stát ještě asi 15 let, zda byl ale využíván, není jasné. Někdejší kotelna procházela neustálým rozšiřováním a přestavbami. Později nesloužila již jen pohonu parního stroje, ale přistavěn k ní byl rovněž objekt s turbínami a využita byla i pro výrobu elektrické energie. Roku 1925 v ní došlo k další modernizaci, které někdejší rekordní komín padl za oběť. Jeho místo nově zaujal úsek elektrolytické úpravy vody.

Kotelna byla jedním z mála objektů v areálu, který prošel významnou přestavbou i po druhé světové válce, kdy se areál stal součástí n. p. Textilana. Kotelna byla v 50. letech 20. století kromě výše zmíněných funkcí využita také k výrobě tepla pro celý provoz. Po roce 1956 došlo k zásadnímu rozšíření teplárny, při kterém byla zbořena část starších objektů (včetně ekonomizéru z roku 1909). Při přestavbě byla nově vybudována chladicí věž, jejíž hmota se společně s vysokým továrním komínem stala takřka na 50 let pohledovým symbolem továrního areálu.

Výroba zde pokračovala i po roce 1989, podnik byl privatizován a následně ho provozovala akciová společnost Textilana. Té se v nových ekonomických podmínkách obchodně nedařilo a nakonec došlo roku 2001 ke krachu zadlužené firmy a jejímu konkurzu. Opuštěný areál byl roku 2003 prodán v aukci developerské společnosti, která na jeho místě plánovala vystavět obchodně-zábavní centrum. V letech 2004–2005 byl pak s pár výjimkami jediné stavby celý architektonicky i historicky cenný tovární komplex demolován. Posledním zbořeným objektem byl právě tovární komín, v té době již ubouraný o horní část na výšku cca 73 metrů. Odstřel komína provedl 5. března 2005 střelmistr Oldřich Vašek (ve stejném roce stál i při demolici komína v elektrárně Tušimice) a přihlíželo mu asi 5 000 lidí. Odstřel byl mimo jiné zaznamenán i kamerou unikátně umístěnou na vrcholu demolovaného komína.

Plány na výstavbu nového centra nebyly dosud realizovány a plocha po někdejší továrně tak dodnes představuje chřadnoucí prázdný brownfield takřka v centru Liberce.

SOkA Liberec, AM Liberec – XV. díl, i. č. 1091, i. č. 1115. 

KARPAŠ, Roman: Zrod kapitalistického gründera Johanna Liebiega. In: KARPAŠ, Roman (ed.): Kniha o Liberci. Liberec 1996, s. 88–91. 

SŮRA, Jan: Odstřel komínu přilákal tisíce lidí. iDNES.cz. [citováno: 5. září 2018] Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/odstrel-kominu-prilakal-tisice-lidi-dbv-/domaci.aspx?c=A050305_152702_domaci_jpl.