Cukrovar

Dymokury, malá obec na Nymbursku, měly poměrně rozvinutý průmysl. V obci postupně vyrostly kromě cukrovaru i další provozy, jako například parní mlékárna, pivovar, sladovna a cihelna.

Zprávy o plánech postavit v Dymokurech cukrovar se objevily v roce 1870 a o rok později byla místním hrabětem Theodorem Černínem a rolníky založena akciová společnost a na její objednávku začala firma Daněk a spol. cukrovar stavět (a začal tak růst i tovární komín). Po dokončení v roce 1872 ale cukrovar plně spadl do majetku Černínů, přičemž název firmy zněl Růženy hraběnky z Černínů cukrovar v Dymokurech.

Cukrovar vznikl východně od obce, která teprve ještě čekala, až ji protne železnice. Jeho budovy společně s nejvyšším komínem v obci se staly nepřehlédnutelnou krajinnou dominantou. V roce 1925, kdy došlo k ocenění Asekuračním spolkem průmyslu cukrovarnického, se v popisu uváděla výška komína 55 metrů, roku 2016 však byla výška komína určena zaměřením na 50 metrů. S ohledem na další nepřesnosti uvedené v asekuračním zaměření vypracovaném karlínským inženýrem Carlem Fehre lze předpokládat, že se jednalo o chybu a komín skutečně dosahoval výšky 50 metrů.

Hlavní výrobní budovy cukrovaru byly situovány podélně s blízkou obecní cestou, kolmo na ně jihovýchodním směrem byla napojena kotelna a s malým odstupem od ní pak stál solitérní komín. Někdy do konce 19. století vyrostl nedaleko od něj ještě menší komín spodárny, ten ale během první čtvrtiny 20. století jako nepotřebný zmizel.

Nelze vynechat zmínku o dalších průmyslových vertikálách v sousedství cukrovaru, a to komíny strojní cihelny. Tu si nechal postavit dymokurský velkostatek v letech 1896–1897 přímo vedle cukrovaru dle projektu pražské společnosti Podnikatelství staveb Outěřický & Pittner. Do panoramatu obce tak přibyly další dva komíny – a to 30 metrů vysoký komín od pecí a 20 metrů vysoký komín od kotelny. V roce 1995 byly ale zbořeny.

Cukrovarský komín na první pohled upoutá přes osm metrů vysokým masivním zdobným podstavcem, jehož výška plně koresponduje s hmotou vedlejší kotelny.  Nejenže je plasticky dozdoben z precizně osekaných cihel do podoby obloučkového vlysu, ale po výšce je doplněn několika pásy vyzděnými z cihel odlišné červené barvy. Šířka podstavce u terénu je 660 centimetrů, z čehož vyplývá štíhlost komína o hodnotě 1 : 7,6 (ta poukazuje na jeho poměrně masivní pojetí). Sokl podstavce je navíc obložen opracovanými kamennými kvádry (ty jsou místy patrné i uvnitř komína při jeho dně). Z východní strany je podstavec odhalen do hloubky asi 2 metry pod okolní terén, neboť zde vede rampa sloužící pro vývoz popela z kotelny. U jihozápadní strany podstavce byla dodatečně přistavěna drobná stavba s pultovou střechou, která sloužila jako slévárna. Ta měla svůj malý komín (o výšce kolem 9 metrů), který byl kuriozně přilepený těsně k podstavci komína velkého. Dnes již objekt slévárny nestojí, malý komín v těsném sepjetí s podstavcem ale zůstal.

Kouřovod s výškou kolem 220 centimetrů je podzemní, jeho dno se nachází přibližně 3,7 metru pod současným terénem. Spaliny dále putovaly komínovým průduchem o konstantním průměru po celé výšce o hodnotě 200–210 centimetrů. V hlavě je pak světlost 200 centimetrů.

Osmiboký dřík s poměrně malou 3% konicitou není ukončen typickou mohutnou hlavicí, ale posledních 100 centimetrů je zakončeno výrazným zalomením stěn. Toto zkosení je vyzděno do požadovaného tvaru pomocí osekaných cihel. Podoba hlavice je zřejmě původní a jedná se o ukázku jednoho z možných přístupů zakončení komína, přičemž dnes na něj můžeme u stojících komínů narazit spíše výjimečně. Na hlavě komína je dnes patrná odhalená cihla se zdobným kolkem nesoucím nápis „HABEL.L“. Tento kolek podle Registru cihel užívala Habelova cihelna v Litoměřicích.

V roce 1924 proběhla jedna z rekonstrukcí cukrovaru: přestavěn byl řepník, varní síň a vakuová stanice, vodní věž a i kotelna. Rok po přestavbě udává asekurační odhad konkrétní osazení kotelny. Komín v té době sloužil osmi parním kotlům, a to různého stáří, různých systémů i dodavatelů. Dva parní kotle byly soustavy Tischbein závodu Breitfeld, Daněk a spol. (250 m² výhřevné plochy a 12 atmosfér přetlaku), dva kotle soustavy Tischbein ze závodu Českomoravská–Kolben o stejných parametrech, dva kotle soustavy Tischbein ze závodu Českomoravská strojírna (250  m² výhřevné plochy a 8 atmosfér přetlaku) a dva kotle soustavy Fairbairn závodu Českomoravská strojírna (240 m² výhřevné plochy a 8 atmosfér přetlaku a 222,5 m² výhřevné plochy a 8 atmosfér přetlaku). V té době byla cena komína vyčíslena na 20 370 korun, podíl ceny komína na celkové ceně objektů (bez technologie) tak tvořil 2,2 %.

Konec fungování komína přišel s koncem cukrovaru, který nastal začátkem devadesátých let 20. století. Ještě v roce 1992 se plánovala rekonstrukce kotelny, nicméně s ohledem na restituční nároky rodiny Černínů ten rok kampaň neproběhla a následně již provoz cukrovaru nebyl obnoven. Poté byla odstraněna nebo rozkradena všechna technologie a zůstaly jen stavební konstrukce. Předposledním vlastníkem se stala společnost Praga Mineral, spol. s r.o., která v areálu provozovala od roku 2008 uhelné sklady a k nemilosti místních zamořovala okolí prachem z uhlí. V roce 2016 byl areál na prodej za 9,9 milionu korun a po prodeji se novým majitelem stalo Družstvo VOLOX. Plány této společnosti nejsou dosud ale blíže známé.

Objekt je dnes zdevastovaný, hlavní výrobní budovy chátrají, střechy jsou místy propadlé, nicméně komín jako jeden z nejstarších cukrovarnických komínů u nás nadále pevně drží své postavení. Jeho stavebně-technický stav lze i přes zanedbanou údržbu označit jako dobrý.

Národní archiv, Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického, Praha 1886–1950, i. č. 28.

Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, Cukrovar Dymokury, karton 11.

Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, Okresní úřad Poděbrady, sign. 11/30/168.

Státní okresní archiv Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, MNV Dymokury, obrazová kronika a Proměny I.

Drobné zprávy. Časopis chemiků českých 2, 1. ledna 1870, č. 1, s. 24.

Český průmysl. Časopis chemiků českých 2, 1. července 1870, č. 7, s. 12.

Průmyslové zprávy. Průmyslník 3, 1. října 1871, č. 8, s. 176–177.

Budoucí kampaň cukrovarnická. Průmyslník 3, 1. března 1871, č. 3, s. 58.

Registr cihel. Laterarius.cz. [citováno: 17. 9. 2017]. Dostupné z: http://www.laterarius.cz/registr?view=item&catid=2&id=280.