Chemická továrna

Chemickou výrobu přinesl do tehdy nevýznamné vesnice Kaznějov Johann David Starck v roce 1833. Původní továrna se nacházela ve východní části obce a specializovala se na výrobu kyseliny sírové. Roku 1870 založil jeho syn Johann Anton na západním okraji vsi důl David, při němž se začala po roce 1874 rozrůstat nová chemická továrna. Její výroba se mimo kyselinu sírovou zaměřovala na přípravu kyseliny dusičné, modré skalice, síranu hlinitého z kaolinu a dalších látek. Rozšiřováním portfolia továrny se rozrůstal i její areál. Po opakovaných požárech na přelomu 19. a 20. století byla roku 1901 ukončena výroba ve „staré továrně“ a veškeré investice byly naopak směřovány do novějšího areálu. Součástí modernizace a rozvoje podniku se stalo i vybudování velké energetické centrály v roce 1902, včetně vysokého zděného továrního komína. Jeho silueta se na následujících 114 let stala hlavním poznávacím znamením kaznějovské chemičky.

Za výstavbou stál bankéř a podnikatel Julius Petschek. Ten roku 1900 majetkově ovládl v té době již akciovou společnost „Dolové a průmyslové závody dříve J. D. Starck, jejíž byl kaznějovský provoz pobočkou. Motivací k vybudování velkoryse dimenzované kotelny a strojovny byla zejména výroba elektrické energie k využívání ve vlastním závodě, který v té době procházel radikálním rozšířením. O schválení stavby požádala firma v létě roku 1901, stavební plány vypracovala firma Josef König, kancelář pro výstavbu a architekturu. Kotelna se strojovnou byly vyprojektovány ve zdobném historizujícím slohu s fasádami z neomítaných cihel, segmentově klenutými okny s cihelnými suprafenestrami, a dalšími ozdobnými stavebními prvky.

V kotelně se měla nacházet trojice zdvojených parních kotlů typu Tischbein, každý o topné ploše 160–170 m² a přetlaku 10 atmosfér. Pára z kotlů poháněla dvojici kompoudních parních strojů v samostatné strojovně, každý o výkonu 200 HP. Na obou strojích byla přímo nainstalována dynama k výrobě elektrické energie. Ve strojovně se nacházel ještě kondenzátor horkých par společný pro oba stroje. Jelikož továrna trpěla trvalým nedostatkem vody, byl kondenzát od strojů veden potrubím do nedalekého komínového chladiče, umístěného asi 30 metrů jižně od strojovny. Jeho dřevěná konstrukce pyramidového tvaru byla vysoká 18 metrů a uzpůsoben byl k ochlazení 140 m³ horké vody za hodinu. Projekt komínového chladiče dodala firma Balcke & Co. z Bochumi.

Spaliny od šestice parních kotlů byly vedeny podzemním kouřovodem do nedalekého solitérně stojícího zděného komína, jehož projekt byl svěřen vídeňské pobočce specializované firmy H. R. Heinicke. Do komína byl zaústěn i menší kouřovod, není jisté, k jakému účelu byl zřízen, od roku 1907 do něj ale byl veden odtah spalin z pecí na výrobu síranu hlinitého. Spodní část komínové roury byla do výše 4,8 metru nad základovou deskou rozdělena příčkou na dvě nestejně velké části, aby se jednotlivé tahy vzájemně nerušily. Prakticky celý komín byl vyzděn ze žlutých komínových cihel, pouze sokl byla vyzděn z běžných plných cihel. Dřík komína byl ozvláštněn bohatým ornamentem z černě zabarvených cihel. Obdobný ornament zdobil i jeho horní část a svým vzhledem plynule přecházel do propracovaného zdobení hlavice z odstupňovaných cihel.

Dřík navazoval na poměrně nízký, cca třímetrový podstavec a jeho konicita činila 4,6 %. Stěna komína byla ve spodní části rozšířena o vnitřní vyzdívku, která oddělovala tenkou izolační mezeru, uzpůsobenou k přisávání vnějšího vzduchu. Celková výška komína byla od země 50 metrů, jeho světlost činila 220 centimetrů.

Rozšíření továrny, včetně výstavby energetické centrály i samotného komína proběhlo v listopadu 1901. Přestože se chemická továrna nacházela na dohled od Kaznějova, komise neměla žádné obavy o to, že by obec měla být obtěžována kouřem, neboť „komín jest 50 m vysoký a celý závod se na návrší ve vzdálenosti 600 m nalézá a při komínu kouř se stravuje“.

Komín podniku úspěšně sloužil více než sto let, během kterých se vícekrát proměnil majitel. Náplň výroby ale zůstávala víceméně stejná. Po roce 2005 však byla výroba v chemičce zastavena, a přestože se zde dochovala řada hodnotných staveb z přelomu 19. a 20. století, její areál chátral. Majitel později začal nepotřebné budovy demolovat a s nimi i tovární komíny. Zlikvidován byl i 50 metrů vysoký komín, jehož hlavice začala výrazně degradovat. V době jeho demolice byl již prostor kolem něj takřka úplně vyčištěn. Odstřel komína, který nakonec zahrnoval i demolici dalších dvou komínových těles v areálu, proběhl 14. dubna 2016. Celá akce byla realizována jako výcvik střelmistrů, kterého se zúčastnili i zástupci dalších složek (hasičské jednotky) a také střelmistři z Německa. Zmínku si zde zaslouží též jeden z dalších demolovaných komínů, který sloužil nikoliv k vypouštění spalin, ale naopak nasával čistý vzduch do komor ke kvašení melasy.

Na odstřel všech tří komínů bylo spotřebováno více než 41 kilogramů trhaviny. Kaznějov tak přišel o poslední výraznější upomínky na někdejší největší průmyslový areál na svém katastru. Získaná volná parcela bude dle majitelů sloužit nadále průmyslu, pokud se najde vhodný zájemce o její využití.

Není bez zajímavosti, že ve stejné době započala demolice dvou zděných továrních komínů i v keramické továrně v nedalekých Břasech. Tu, podobně jako kaznějovskou chemičku, vlastnila na přelomu 19. a 20. století firma Dolové a průmyslové závody dříve J. D. Starck. Naopak komín v továrně na výrobu ultramarinu taktéž v Břasech a svého času také v držení J. D. Starcka se dodnes zachoval. Současný majitel, místní obec, jej v letech 2017–2018 opravil a začleňuje ho do nově budovaného parku.­­­

SOkA Plasy, OÚ Kralovice, i. č. 266.

JIRÁK, Petr – WASKOVÁ, Eva: Lachema, n. p., Brno, závod Julia Fučíka, Kaznějov (1958–1992).
Inventář, Státní oblastní archiv v Plzni, Klášter 2007 a Plzeň 2009.

ZIKMUND, Jan: Chemická továrna J. D. Starck. Industriální topografie. [citováno: 12. srpna 2018]. Dostupné z: http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V006877.

MIKOŠKA, Jaroslav: Jihomoravští střelmistři likvidovali komíny, spotřebovali více než
41 kilogramů trhaviny. Požáry.cz. [citováno: 12. srpna 2018]. Dostupné z: https://www.pozary.cz/clanek/134287-jihomoravsti-strelmistri-likvidovali-kominy-spotrebovali-vice-nez-41-kilogramu-trhaviny/.