František Čipera, cihelna

Severní předměstí města Plzně mezi vsí Bolevec a dvorem Košutka skýtalo velké zásoby kvalitní cihlářské hlíny. Místo bylo tradičním působištěm hned několika polních cihelen. Později sem byla, přibližně od počátku 90. let 19. století, lokalizována výstavba řady velkých kruhových cihelen. Ty dodávaly cihly na výstavbu prudce se rozvíjejícího města, přičemž často byly v majetku samotných stavitelů. Většinu kruhovek zde provozovali členové plzeňského stavitelského rodu Klotzů, avšak dnes zde již cihleny nenajdeme, od 50. let 20. století byly postupně bořeny a překryla je nová zástavba.

První z později zbořených kruhových cihelen v oblasti Bolevce postavil významný plzeňský stavitel Emanuel Klotz roku 1890. Žebrovaný dutostěnný komín i samotnou cihelnu navrhl a patrně i vystavěl sám majitel. Cihelna byla zbořena patrně někdy v období druhé světové války. Nedaleko od ní vznikla ve stejné době cihelna Jakuba Pollacka, taktéž s žebrovaným komínem. Cihelna stála ještě v 50. letech 20. století, dnes je zcela převrstvena sídlištěm. Nedaleko od ní postavil roku 1894 další kruhovku František Klotz. Stávala výrazně severněji na okraji dnešního lesa za sídlištěm. I tentokrát byl stavitelem cihelny i komína sám majitel. Stavebně se jednalo opět o dutostěnný komín, tentokrát ale bez žeber a trochu jiného vzhledu. Cihelna byla zbořena již v 50. letech 20. století.

Konečně roku 1899 zde svou velkou cihelnu postavil i František Čipera. Postavena byla trochu jihovýchodně od původní cihelny Emanuela Klotze a jako jediná se dochovala dodnes. František Čipera původně v Bolevci po desetiletí provozoval obyčejnou polní pec, ale na základě tlaku konkurence byl na samém konci 19. století přinucen svůj podnik zmodernizovat. V březnu roku 1899 zažádal plzeňské okresní hejtmanství o schválení stavby nové 14komorové kruhové pece s uprostřed umístěným továrním komínem na odtah „kouře a využitkovaných horkých plynů do horní atmosféry“. Stavba cihelny byla dle předložených plánů 29. března 1899 schválena.

Plány na její výstavbu i na stavbu zděného továrního komína vysokého 40 metrů vyhotovil František J. Kotek, stavitel v Plzni. Kruhová pec byla projektována dle Hoffmannova systému s odtahem z jednotlivých komor bočními kanály do centrálního, výše položeného kanálu odděleného od komor zděným jádrem. V symetrické poloze byl přesně uprostřed kanálu projektován komín kruhového průřezu se světlostí 95 centimetrů a silou zdiva 30 centimetrů v hlavě, respektive 90 centimetrů v úrovni napojení na klenbu kruhové pece.

Přestože kolaudační komise označila 11. září 1900 cihelnu za vystavěnou „přesně dle schválených plánů“, komín, o němž v protokolu nepadla ani zmínka, byl vystavěn v odlišné podobě – jeho dřík byl po celé výšce oktogonální, jeho rozměry ale jinak patrně odpovídaly (jeho přesné rozměry nemohly být ověřeny průzkumem v terénu, neboť komín byl již dlouho před svou demolicí v roce 2016 ubourán na výšku 31 metrů). 

Roku 1912 se ustanovila společnost Emanuel Klotz a spol., spol. s r.o., která se měla starat o správu dědictví po zemřelém Emanuelu Klotzovi. Společnost ještě v prosinci stejného roku od Františka Čipery odkoupila i jeho cihelnu. Právě někdejší Čiperova cihelna byla roku 1920 výrazně rozšířena o strojní provoz. V rámci přestavby vznikl v areálu i zcela nový vysoký tovární komín, který na rozdíl od svého staršího bratříčka zůstal stát dodnes.

Velký areál rozšířené strojní kruhové cihelny byl v provozu i po druhé světové válce v rámci n. p. Západočeské cihelny. Kruhová pec v dezolátním stavu byla v 50. letech 20. století opravena, prodloužena a nově zastřešena obloukovými dřevěnými lepenými vazníky. Cihelna pracovala až do roku 1984, kdy byla uzavřena. Později areál měnil majitele, avšak výroba cihel se do něj již nevrátila a většina objektů nevyužitá chátrala. Roku 1993 byla vybouraná kruhová pec a zachován zůstal pouze právě komín. Jeho mohutný oktogonální základ s dvojicí klenutých vstupů někdejších spalinových kanálů se stal industriální dominantou klenuté haly, která také zůstala zachována. V nitru komína bylo možné spatřit změť cihel a kovových stupadel, která do něj byla shozena při jeho ubourávání.

Chátrající objekty cihelny byly po roce 2010 postupně demolovány a zkáze nakonec bohužel neunikl ani komín z roku 1899. Jeho 31 metrů vysoké torzo bylo roku 2016 zbouráno a zdemolována byla i vazníková konstrukce z 50. let 20. století. Z celého areálu někdejší Čiperovy, později „Klotzovy“ cihelny tak zůstal stát pouze sousední 45 metrů vysoký komín vybudovaný až roku 1920 při strojní modernizaci cihelny. Ten se tak stal i posledním svědkem moderního cihlářství na Košutce a Bolevci.

Archiv města Plzně, Okresní úřad Plzeň, i. č. 1279.

Magistrát města Plzně - Odbor stavebně správní, složka k čp. 116.

HUTTOVÁ, Petra: Klotzova cihelna, Plzeň Košutka. Seminární práce, České vysoké učení v Praze, Fakulta stavební, Katedra architektury, Praha 2008.

Cihelna Emanuela Klotze a spol. v Plzni, Národní listy 52, 6. srpna 1912, č. 215, s. 3.

Cihelny Emanuel Klotz a spol., spol. s. r. o. v Plzni, Český denník 1, 29. prosince 1912, č. 360, s. 6.

LEHKOŽIVOVÁ, Irena – VALCHÁŘOVÁ, Vladislava: Cihelny Emanuel Klotz a spol. Industriální topografie. [citováno: 16. prosince 2019]. Dostupné z: http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V003609.

Býv. Cihelna, Karlovarská x Špálova, Plzeň - Košutka. KODA. [citováno: 16. prosince 2019]. Dostupné z: http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=1724.