Briketárna Triumph

Podle ústní tradice dal podnět k vybudování továrny na výrobu briket obchodní cestující Häuflein, jehož sestra byla komornou u pruského knížete Hohenloheho. Häuflein měl přesvědčit knížete, že v okolí Netolic se nachází dostatečné množství lignitu, ze kterého by se mohly vyrábět brikety. Při zkušebních vrtech byly jeho dostatečné zásoby údajně nalezeny. V roce 1905 tak začala společnost Briketwerke und Braunkohlengruben-Gewerkschaft in Netolic budovat v polích severovýchodně od Netolic briketárnu. Příslušné plány vypracovala renomovaná společnost Maschinenfabrik Buckau, AG, zaštítěna smíchovským stavitelem Aloisem Elhenickým. Když byla celá továrna postavena a připravena ke spuštění, vyšla najevo skutečnost, že v okolí továrny potřebná ložiska lignitu nejsou, a brikety tak není možno vyrábět. K zahájení provozu továrny tedy vůbec nedošlo, strojní vybavení se demontovalo a odprodalo. Stejně tak i továrna byla na prodej za 350 000 K (cena v roce 1908).

V září 1906 o nešťastném příběhu továrny informoval deník Moravská orlice: „U Netolic v Čechách, směrem k obci Podeřišti viděti jest celý komplex přímo velkolepých továrních budov. Ale není tam pozorovati žádného ruchu. Obrovský komín, jeden z největších továrních komínů v Čechách, trčí mrtvě k nebesům, nádherné villy v sousedství továrny čekají na úřednictvo, 14 parních kotlů, osm velkých parních lisů, strojní zařízení, rozsáhlé sušírny, skladiště, všechno je hotovo a připraveno – ale všecek náklad na toto veliké zařízení byl vyhozen nadarmo. Měly se zde vyrábět brikety, ale když už vše bylo připraveno, vyšla na jevo zdrcující pravda, že v celém okolí není materialu, z kterého by se daly brikety vyráběti. Celý podnik byl jenom obrovským podvodem, při němž hlavní interesent, pruský kníže Hohenlohe, připraven byl o mnoho millionů. Praví se, že na patnáct millionů je v podniku tom pohřbeno. Celá věc se nyní soudně projednává.“ 

Plán komína výšky 75 metrů se světlostí v koruně 360 cm vypracovala vídeňská pobočka firmy H. R. Heinicke v červnu roku 1905. K udělení stavebního povolení došlo 29. července 1905.

Komín byl založen na čtvercové desce o zkosených hranách s maximální šířkou 9,8 metru a tloušťkou 100 cm. Do nadzákladového zdiva se v protilehlé poloze napojovaly dva kouřovody vedoucí od čtrnácti parních kotlů umístěných v přilehlé kotelně. 

Vnější průměr komína u terénu byl 7,4 metru a tloušťka zdiva v tomto místě dosáhla hodnoty 135 cm. Ocelová Intzeho nádrž s vnějším průměrem 9,5 metru, výškou ocelové konstrukce 5,8 metru a objemem 100 m³ byla osazena ve výšce 33 metrů nad terénem. Výstupovou cestu k rezervoáru, respektive na ocelovou plošinu pod ním nezvykle netvořila ocelová stupadla, nýbrž do zdiva dříku kotvený žebřík s pravidelně a hustě umístěnými ochrannými třmeny.

Během první světové války se z továrních objektů stala ubytovna pro Židy z Haliče, od roku 1921 zase fungovala v areálu pila. S demolicí továrních budov a nejspíš i komína se započalo v roce 1938, některé zbylé objekty ale byly ještě využívány po válce dalšími firmami. Dnes v místě briketárny stojí firma Larm, a. s., a historii připomíná pouze název ulice – Triumf.

Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015.

Pohřbili miliony, Moravská orlice XLIV, 1906, č. 204, 8. 9., s. 11.

Fotodokumentace uložená v Muzeu JUDr. Otakara Kudrny.

V. Starý, Netolice od A do Ž, Muzeum JUDr. Otakara Kudrny v Netolicích, 1993.

SOA Prachatice, fond Kudrna Otakar, Netolice 1731–1940.

SOA Prachatice, fond Archiv města Netolice 1495–1945, karton 462.