Dílny Císařsko-královské státní dráhy

Železniční dílny původně vystavěla po roce 1872 společnost Pražsko-duchcovské dráhy severně od nové železniční stanice ve vzdálené poloze východně od historického jádra města. Po roce 1884 byla společnost zestátněna a nově vzniklé Císařsko-královské státní dráhy následně převzaly i provoz dílen. Od přelomu 19. a 20. století byly postupně opakovaně rozšiřovány na obrovský komplex, jehož nejdominantnějším prvkem se roku 1899 stal vysoký tovární komín postavený ve středu nejstarší části areálu. Komín odtahoval spaliny z nedaleké kotelny, která sloužila pohonu parních strojů umožňujících pohyb strojů v areálu, ale i výrobu elektrického proudu. Přestože na konci 20. století ztratil definitivně svou původní funkci, dochoval se tovární komín dodnes.

Nejstarší areál dílen byl vystavěn v letech 1872–1873 na protáhlém půdoryse písmene „E“. Kromě prostor pro opravu lokomotiv a vagónů byl v jeho středu umístěn i objekt kotelny s továrním komínem. V sousedství kotelny byl instalován parní stroj, na který byla napojena transmise roznášející pohyb ke strojům. Tato část areálu byla v letech 1895–1896 kompletně přestavěna a rozšířena. V té době byly již dílny v majetku Císařsko-královské státní dráhy, která jejich provoz v průběhu 80. a 90. let 19. století převzala po postupném zestátnění společnosti Pražsko-duchcovské dráhy. Dalšího rozšiřování se areál dočkal i v následujících desetiletích.

Roku 1899 byla rozšířena strojovna o nový parní stroj o výkonu 80 HP, který převzal pohon transmise. Starší parní stroj byl nově využit k výrobě elektrického proudu pro osvětlení areálu a pohon některých strojů. K odtahu většího množství spalin z důvodu zvýšené potřeby páry byl ve stejném roce vystavěn v těsném sousedství původního i nový tovární komín. Komín vystavěla dle vlastního projektu firma Ant. Dvořák & K. Fischer z Letek u Libčic nad Vltavou. Projektován byl na výšku 43,5 metru se světlostí 170 centimetrů. 

Kotelna nacházející se ve velmi stísněných podmínkách byla roku 1903 rozšířena východním směrem. Postupně v ní bylo do první světové války instalováno pět kotlů systému Fairbairn (každý o 110 m2 topné plochy) a dva vodotrubnaté kotle systému Reutenkrenz-Suk (každý o 230 m2 topné plochy). Umístění kotelny i její zařízení po druhé světové válce přestalo vyhovovat provozním nárokům a roku 1932 byla severněji vybudována zcela nová kotelna se strojovnou, kompresorovnou a dalšími provozy. Komín ale zůstal i v budoucnu v provozu až do konce 20. století.

Přestože byla později uvažována i demolice, nakonec se rozhodl tehdejší majitel, především pro její finanční náročnost, komín zachovat jako ozdobu celého areálu. Roku 2016 byl komín zajištěn, několik řad cihel na hlavici bylo nahrazeno betonovým věncem, poškozené spáry byly nově vyspárovány. Komín se až na pár vypadaných cihel jinak dochoval ve vizuálně dobrém stavu.

Současná podoba komína víceméně odpovídá jeho vyobrazení na stavebním plánu s několika drobnými odlišnostmi v konkrétních rozměrech (především na podstavci). Dnešní výška od terénu je 42,4 metrů, patrně vlivem změny nivelity v jeho okolí. Komín má oktogonální podstavec vyzděný z plných cihel s mělkými nikami ve všech osmi bocích. Ze severní strany jej prolamuje zaklenutý revizní otvor. Opačným směrem k bývalé kotelně je do komína zaústěn podzemní kouřovod, dnes částečně zasypaný. Na podstavec navazuje oblý dřík vyzděný z červených komínovek, který po výšce zdobí pásovité ornamenty ze žlutých komínovek. Hlavu komína dodnes zdobí (i když poněkud vybledlý) ornament typický pro komíny stavěné firmou Ant. Dvořák & K. Fischer, ten je naznačený i na stavebním plánu.

V areálu železničních dílen se nacházely či stále nachází i další komíny (z nichž dva vystavěla také společnost Ant. Dvořák & K. Fischer z Letek), avšak ten z roku 1899 byl nejvyšší a nejvýraznější. Zároveň se jedná o nejvyšší z komínů, který v Lounech Ant. Dvořák & K. Fischer vystavěli. Společně s komínem nedalekého bývalého rolnického cukrovaru či schwarzenberského pivovaru tvoří komín působivou vzpomínku na časy, kdy východní předměstí Loun v okolí železničního nádraží patřilo průmyslu (především potravinářskému) nebo také právě úspěšné éře zdejších železničních dílen.

SOkA Most, pracoviště Velebudice, Československé státní dráhy - Správa dílen Louny, i. č. 26.

SOkA Most, pracoviště Velebudice, Československé státní dráhy - Správa dílen Louny, i. č. 96.

SOkA Most, pracoviště Velebudice, Československé státní dráhy - Správa dílen Louny, i. č. 106.

MAREŠ, Jan: 135 let železničního opravárenství v Lounech, Louny 2008.

Tovární komíny, vodojemy na komínech, rekonstrukce, katalog firmy Ing. V. Fischer & spol., Letky, p. Libčice n. Vlt. Katalog referencí společnosti, nedatováno, s. 3.

VALÁŠKOVÁ, Zuzana: Sto let dílen ČSD, 1973. 

Indikační skica: ZAT141018430. ÚAZK. [citováno: 17. prosince 2019]. Dostupné z: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/skici/skici/ZAT/ZAT141018430/ZAT141018430_index.html.