Zemský ústav choromyslných

Základy ústavu pro duševně choré na pražském Karlově se datují do roku 1822, kdy pro něj byla využita malá budova vedle zrušeného kláštera svaté Kateřiny. Od roku 1826 ale ústav obsadil přímo i budovu kláštera. V roce 1844 pak byla dokončena nová hlavní budova ústavu, tzv. Nový dům, který stojí dodnes. Od roku 1846 se datuje správní odloučení od Všeobecné pražské nemocnice a vznikl tak samostatný ústav.

V areálu se nacházející stará kotelna postupem doby přestala postačovat energetickým potřebám ústavu, a tak bylo přistoupeno k výstavbě kotelny nové o větším výkonu. Ta měla být přistavěná ke kotelně staré, přičemž se počítalo s adaptací starých prostor pro potřeby výroby tepla včetně vybudování prádelny. Stavebníkem byl Zemský výbor, pod který v té době ústav spadal. Projektovou dokumentaci připravilo v roce 1922 Technické oddělení pro stavby pozemní, silniční a mostní zemského správního výboru, přičemž součástí projektu byl i 30 metrů vysoký komín se světlostí 120 centimetrů. Statický výpočet k plánu ale dodala externí firma – společnost Bří Fischerové a spol. z Letek u Libčic nad Vltavou.

Stavba byla povolena tentýž rok a Zemský výbor začal s přípravnými pracemi a vypisováním tendrů na příslušné práce. Na komín byly podány dvě nabídky. Pražská firma Jan Kohout podala nabídku za 50 000 Kč, která obsahovala i provedení hromosvodu. Nabídka společnosti Bří Fischerové a spol. byla vyšší, za 60 000 Kč, a navíc slibovala provést práce bez hromosvodu. Díky nižší ceně byla vybrána firma Jan Kohout, která prováděla nakonec i stavbu kotelny a zazdívku kotlů. Dodávku na dva kotle systému Tischbein získala Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., za necelých 360 000 Kč. Kotelna dostala ještě třetí kotel, přesunutý ze zrušené původní kotelny.

Komín se ještě před zahájením stavby stal kvůli své výšce aktérem kauzy, která tu a tam tovární komíny postihovala: řešil se jeho nepatřičný zásah do panoramatu města a obtěžování kouřem. Už ve stavebním řízení se ředitelství ústavu na základě obav Magistrátu hlavního města Prahy vyjádřilo, že z okolních ulic nebude komín vidět a též nebude moc patrný při pohledu z Petřína. Do kauzy se vložil i Klub Za starou Prahu, který protestoval, že vysoký komín bude ohrožovat pohledy na „dosud cizími, rušivými vlivy málo dotčenou“ část města v sousedství kostela sv. Apolináře. Klub navrhoval, aby byl přepracován projekt a „snížením výšky na míru co nejmenší bylo vyhověno praktické potřebě i požadavku veřejné estetiky“. Zároveň navrhoval i možnost, že by šel nastavit starý původní přibližně 15 metrů vysoký komín, čímž by bylo dosaženo lepšího rozptylu kouře, a tak by se zároveň vyhovělo stížnostem okolních obyvatel na obtěžování kouřem. 

Zemský výbor ale i přes protesty trval na svém původním projektu, nicméně si nechal potvrdit správnost původního plánu u technického oddělení, které dodalo plány komína. To se stran možného snížení výšky komína obrátilo na elektrotechnické a strojní oddělení, které diskuse ohledně výšky ukončilo s doporučením nebrat na námitky zřetel. Zdůvodnilo to tím, že při projektování již bylo pamatováno, aby komín nerušil pohled na tuto část města a byl dimenzován co nejmenší tak, aby akorát spolehlivě naplnil požadovanou funkci odvodu spalin ze dvou kotlů o výhřevné ploše á 150 m2. Pokud tedy měl komín plně vyhovovat svému účelu, nebylo možné výšku snížit. Zároveň oddělení připomnělo i stejně vysoký komín postavený v roce 1902 u sousední Zemské porodnice, který „při stejné výšce nijak neruší pohled na tuto část města“. Současně potvrdilo, že nejde zvýšit komín starý, neb by pro odvod spalin nevyhovoval malý vnitřní průřez a také by nevyhověla stabilita.

Kauza se dostala i do tisku a vyšlo několik článků, které měly poukázat na problém hyzdění panoramatu a získat podporu veřejnosti. V srpnu 1922 hlásaly noviny titulek Ohrožení pohledu v okolí kostela sv. Apolináře. V říjnu stejného roku titulek zostřil: Praze hrozí nové zohyzdění pohledové. Když už se komín stavěl, objevil se v květnu 1923 další text označující komín jako nestvůru a přidala se navíc hrozba obtěžování kouřem: „Až tato komínová nestvůra bude fungovati, vychrlí denně spousty kouře do sousedních humanitních a vědeckých ústavů a při západních větrech oblaží domy hořejší oblasti Nového města.“ Nicméně přes všechna protivenství byl komín postaven a v říjnu 1923 společně s kotelnou zkoulaudován. Následně byl zbořen i starý komín.

Nový komín nezůstal ušetřen negativní pozornosti tisku ani o 10 let později, kdy kritiku sklidil společně s komínem v sousední porodnici: „Město poctivě se stará, aby odstranilo všechny nedostatky, pokud jde o obtěžování kouřem. Jsou však úseky, kde přece jenom obyvatelstvo trpí. Jde o bydlící v hořejší části Nového města, kolem porodnice, nalezince atd., zkrátka kolem ústavů humanitárních. V zahradě blázince postavili před lety obrovský tovární komín k ústřednímu topení ústavu. Od časného rána, kdy se roztápí, až do odpoledne každou hodinu chrlí tento kolos mraky hustého černého dýmu, který hnán západními, nebo severními větry, častuje obyvatele domů v Sokolské třídě, nebo napadá porodnici a nalezinec. Není možno tu otevírati ani oken, neboť v několika vteřinách je všechno pokryto sazemi. Není to jediná závada. V zahradě porodnice postavili si taky takového komínového kamaráda a ten zase pečuje o plíce rodiček a nemluvňat, jakož i dětí ve školách v Sokolské třídě a v dětské nemocnici.“ 

Komín nebyl zcela samostatně stojící, z jedné strany byl podstavec součástí nosného zdiva kotelny. Navíc ho ještě na dvou protilehlých stranách obklopily stěny vymezující dva malé prostory pro pánskou a dámskou toaletu. Šest metrů vysoký oktogonální podstavec byl vyzděný z plných cihel a na něj navázal oblý dřík vyzděný z komínovek a ukončený rozšířenou, nijak zdobenou hlavicí. Celková výška je dle aktuálního zaměření o dva metry vyšší, tedy 32 metrů. 

Dnes je již kotelna s komínem odstavena a je součástí areálu Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V roce 2013 byly budovy v areálu kliniky včetně kotelny a komína prohlášeny na návrh Národního památkového ústavu Územního odborného pracoviště v Praze za kulturní památku. Mezi kulturní památky jsou zařazeny i stavby vymezující dvůr s kotelnou – ohradní zeď a palác Voračických z Paběnic, který sloužil ve své době i jako rafinerie cukru a ve kterém dnes sídlí Sexuologický ústav. 

Komín je zajímavým reprezentantem staveb občanské vybavenosti a dokazuje, že ryze průmyslově vnímané prvky – tovární komín a kotelna – bývaly i součástí neprůmyslových areálů. Navíc je komín zajímavý i v kontextu lokality. V okolí dnešní psychiatrické kliniky se na jednom místě vyskytuje celá řada dalších zdravotnických a také akademických budov. Mnoho z nich má také komíny továrního charakteru. Jeden již výše zmíněný stojí hned naproti v areálu porodnice, další dva jsou součástí samostatných budov Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (zde ale byl zvolen způsob nenápadných komínů zabudovaných v půdorysu stavby a vystupujících jen pár metrů nad rovinu střechy). Další bychom pak našli směrem ke Karlovu náměstí v areálech Všeobecné fakultní nemocnice a také polikliniky.  

Ač je dnes komín ve dvoře nepřístupném veřejnosti, může se stát objektem veřejného zájmu. Roku 2005 posloužil umělecké instalaci v rámci výstavy „Nic na odiv“. Ta probíhala v přilehlé Kateřinské zahradě, kde bylo instalováno kolem dvaceti uměleckých děl a postava sochařky Martiny Šedové se dostala i na dřík tohoto komína.

FRABŠA, František – HEVEROCH, Antonín (eds.): Zemské ústavy pro choromyslné v Čechách, 1926, s. 106–107.

Národní archiv, Zemský výbor Praha, i. č. 3473.

Ohrožení pohledu v okolí kostela sv. Apolináře, Národní listy 62, 1. srpna 1922, č. 208, s. 4.

Praze hrozí nové zhyzdění pohledové. Národní listy 62, 3. října 1922, č. 271, s. 5.

Všelicos. Národní listy 63, 29. května 1923, č. 145, s. 2.

Kamarádi – komínoví, Národní listy 73, č. 131, 13. května 1933, s. 5.

Národní památkový ústav. [citováno: 1. června 2020]. Dostupné z: https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=745690.

Palác Voračických z Paběnic, Národní památkový ústav. [citováno: 1. června 2020]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/palac-voracickych-z-pabenic-15334840.

Klášter augustiniánek s kostelem sv. Kateřiny a areálem Psychiatrické kliniky VFN, Národní památkový ústav. [citováno: 1. června 2020]. Dostupné z: www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/klaster-augustinianek-s-kostelem-sv-kateriny-a-arealem-psychiatricke-kliniky-vfn-152144.

Sdělení Michal Gabriel.