Elektrárna Tušimice II

Hranice 300 metrů poprvé nejspíš padla v Německu v elektrárně Lippendorf v roce 1968, na našem území ČR to bylo v roce 1972 na Chomutovsku v elektrárně Tušimice s výkonem 800 MW. Stejně jako český i německý komín již nestojí, k jeho odstřelu došlo v roce 2005.

Přípravné práce na staveništi elektrárny byly zahájeny 15. února 1970. Komín se jako v mnoha jiných případech začal stavět jako první, a to z důvodu, že kolem sebe potřebuje dostatečně veliké ochranné pásmo, což byla desetina výšky. Stejně jako starší, 195 metrů vysoký komín stavěla i tento Teplotechna. Stavbyvedoucím se stal Jan Mádle a takzvaným plac mistrem pak Josef Kokoška. Třem pracovním směnám pak příslušeli tři směnoví mistři: Václav Ledvina, Josef Trmal a Josef Malzer. Denně vždy pracovaly dvě směny po 12 hodin a jedna směna měla volno a postupně se střídaly.

Třistametrové komíny si vyžádaly náročné řešení nosného dříku. Ve spodní části došlo k výraznému rozšíření (větší konicitě) – proto se musel vybudovat v komíně další komín, který svým užším tvarem dovolil nastolit optimální tahové poměry. Dřík byl betonován za využití rakouského posuvného bednění typu Gleitbau, přičemž rychlost betonáže dosahovala běžně kolem tří metrů denně. Pro vnitřní komín dosahující asi jedné třetiny výšky komína pak byla zvolena technologie překládaného bednění. Výška vnitřního komína byla patrná i při pohledu na komín z vnějšku – končil v místě, kde byly vně dříku umístěny dva železobetonové ochozy blízko sebe (zbylých osm ochozů pak bylo rozmístěno více méně pravidelně).

Stavba komína probíhala do roku 1972, o dokončení betonáže vnějšího dříku informovaly 28. října 1972 deníky Rudé právo a Pravda: „Na díle pracovalo 160 komínářů, z nich 60 procent tvořili členové SSM.“ A dále: „Celá mládežnická směna, která betonáž komínu ukončila, nepoužila tentokrát k sestupu výtahu: dolů se dostali po komínovém žebříku – 300 metrů výšky, zhruba 1 000 stupňů, rekordní čas sestupu 7 minut.“

Když se slavila glajcha, tak se dle vzpomínek Jana Mádleho vyvezlo nahoru výtahem na několik desítek zájemců. Nejen lidé z řad zaměstnanců elektrárny, ale i z venku si tak mohli dopřát tento netradiční zážitek. Tzv. den otevřených dveří býval zvykem i u jiných realizací.

Komín měl elegantní tvar vycházející z proměnné konicity dříku. V dolní části byla konicita větší a pak se postupně směrem výš zmenšovala. Vnější průměr v patě komína byl 30 metrů, ve vrcholu pak necelých 10 metrů s tím, že zde tloušťka betonové stěny činila 20 centimetrů. Oproti sousednímu komínu dostal jiný typ denního leteckého značení, a to po výšce rozmístěné skupiny vodorovných pruhů v kombinaci červená–bílá–červená–bílá–červená. Každý pruh měl výšku čtyři metry. Projekt počítal s výkyvem komína za větru s hodnotou 49,5 centimetru, skutečně však dosahoval asi jen 26 centimetrů.

Rozměry obra zaujaly novináře Chobotského: „Stojím na podlaze komína a hledám nějaké příhodné srovnání pro jeho velikost. Odkrokuji průměr a zjišťuji, že by se do něho vešel tenisový dvorec i s tribunami.“ A zároveň dodává, že ti, kdo byli nahoře na komíně, se shodovali, jaký je z něj krásný výhled. Chobotský si zkusil vylézt i prvních pár příček žebříku, dělníci jej ale varovali, že to stojí sto korun pokuty.

Komín sice byl již připraven, ale stavba vlastní elektrárny nadále pokračovala, až konečně v letech 1974–1975 zahájila provoz.

V letech 2007–2012 došlo u elektrárny ke komplexní obnově a instalování moderních technologií. S touto modernizací a dosažením vyšší účinnosti přeměny energie došlo k významným snížením emisí, čímž se stal komín nadbytečným a spaliny byly vyvedeny novými nadzemními kouřovody do dvou stávajících chladicích věží.

A tak pět let po demolici sousedního 195 metrů vysokého komína ETU I došlo i na třistametrový kolos. S ohledem na funkční areál nemohl být komín ale odstřelen, přistoupilo se tak k postupnému rozebrání. Demolice proběhla ve dvou etapách, nejprve byla vybourána vnitřní vyzdívka a pak následovala vlastní demolice železobetonového dříku. Na vrcholu komína byla instalována speciální konstrukce, na kterou byl usazen demoliční bagr s hydraulickými nůžkami. Ty odshora ubíraly kusy betonového pláště, které se pak vnitřkem komína dopravovaly dolů.

Demolice však neprobíhala podle plánu, na komíně se totiž usídlil párek kriticky ohroženého dravce – sokola. Prováděly se tedy jen takové práce, které hnízdění nemohly narušit, a teprve po definitivním opuštění hnízda (přičemž k vyvedení mláďat stejně nedošlo) začaly práce naplno.

Dominanta krajiny okolo Kadaně a Nechranické přehrady definitivně zmizela z povrchu zemského na jaře roku 2012. Sedm kilometrů odsud ale nadále střeží průmyslové panoráma nejmladší „třístovka“ u nás (1980) společně se starší „dvoustovkou“ (1965), a to v elektrárně Prunéřov.

Energoprojekt. Praha. 1949–1974. Praha 1974, nestránkováno.

HLAVÁČEK, Emil: Výrobní a inženýrské stavby. In: Vývoj architektury a urbanismu v ČSR v období 1948–1985. 1985, s. 83.

VONKA, Martin: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura. Praha 2014, s.87–88.

RAMPÍR, Petr: Tři v jednom, aneb eiffelovky z betonu. Lidová demokracie 32, 23. ledna 1976, č. 19, s. 3.

O tušimickém komínu. Pravda 53, 28. října 1972, č. 43, příloha, s. 8.

Tušimice II začínají žít. Průboj 20, 5. července 1970, č. 131, s. 1.

Elektrárna Tušimice II. Rudé právo 52, 11. července 1972, č. 161, s. 1.

Nejvyšší komín. Rudé právo 53, 28. října 1972, č. 43, příloha, s. 8.

Na přední stavbě pětiletky. Rozhodující rok pro Tušimice II. Rudé právo 54, 18. ledna 1973, č. 15, s. 1.

Nejvyšší komín v Československu. Týdeník Květy 22, 14. října 1972, č. 41, s. 10.

CHOBOTSKÝ, Pavel: Tušimická dvojka. Týdeník Květy 23, 20. října 1973, č. 42, nestránkováno.

Jejich značkou je oheň. Zápisník 18, 2. února 1974, č. 3, s. 60–61.

Komín v Tušimicích zmizí. Nejde odstřelit, tak ho rozštípají. Deník.cz. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: https://goo.gl/9Gxt7e.

Komín se zatím nezboří, jsou na něm vejce sokolů. Ekolist.cz. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: https://goo.gl/CDGCLq.

Aktivity a strategie Skupiny ČEZ. Skupina ČEZ. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: https://goo.gl/mcr7W2.

Elektrárny Tušimice. Skupina ČEZ. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: https://goo.gl/EZPwvv. Dostupné z: https://goo.gl/CDGCLq.

Na základě sdělení Jana Mádleho, dříve n. p. Teplotechna, závod Praha.