Sklárna / muniční továrna

Tento komín by sám o sobě nebyl tak zajímavý, kdyby nebyl v rámci naší republiky jedinečnou ukázkou přestavby na diametrálně odlišný, přímo unikátní účel.

Sklárna v Holýšově byla uvedena do provozu v roce 1900 a v jejím areálu postavila v roce 1907 vídeňská pobočka komínářské firmy Alphons Custodis 65 metrů vysoký komín. Sklárna byla roku 1934 uzavřena, v roce 1939 se továrna dostala do rukou koncernu Deutsche Waffen- und Munitionsfabriken, která v areálu zavedla výrobu munice. Komín byl ale nepotřebný a navíc se stal pro strategický podnik nebezpečnou siluetou, která mohla nepřátelům snadno ukázat na polohu muniční továrny. A tak v roce 1943 vznikl projekt na přestavbu komína na protileteckou pozorovatelnu. Komín byl ubourán na výšku 19,5 metru a na zbylý dřík bylo posazeno železobetonové zastřešení ve tvaru kužele – celková výška stavby dosáhla tedy přibližně třetiny původní výšky – 22,1 metru.

Uvnitř komína vzniklo celkem 8 nadzemních podlaží o kruhovém půdorysu a vnitřním průměru od 383 do 448 cm a světlých výšek mezi 221–234 cm (přičemž poslední patro má strop vlivem konstrukce zastřešení vyšší – až 375 cm). Stropní konstrukce pater jsou ze železobetonu a mají rozdílné tloušťky – od 14 do 53 cm. Ta nejsilnější je nad nejdůležitější místností v druhém patře, kde byl umístěn velín. Tloušťka zdiva u terénu byla úctyhodných 115 cm.

Z úrovně terénu se dalo ještě v komíně sejít do podzemního patra, kde se nachází původní sopouch a kouřový kanál dlouhý necelých 20 metrů, který vytvořil únikovou cestu o šířce 160 cm a výšce (ve vrcholu klenby) kolem dvou metrů. Naproti němu byl ještě další otvor, ze kterého vedla úniková cesta jen k patě komína.

Spodní část komína s hlavním vstupem je ze strany nádvoří chráněna oválnou zdí. Ta byla po válce doplněna o protifašistický památník.

Pohyb mezi patry zajišťovala dřevěná schodiště, mezi posledními dvěma patry pak ocelové stupačky zasazené do dříku. Poslední patro sloužilo jako pozorovatelna, přičemž dveřmi se dalo vyjít na nově vybudovaný ochoz ze železobetonu. Komunikaci s velínem zajišťoval zvukovod. Ve dříku bylo navíc vytvořeno několik pozorovacích průzorů včetně zasunovacích ocelových krytek (jeden ve velíně, další čtyři v posledním patře) a větrací otvory.

Dnes se tato technická zajímavost nachází nadále v soukromém areálu a je veřejně nepřístupná. Konstrukce se dochovala prakticky v původním stavu, v interiéru je zlomek původního zařízení – např. stoly nebo skříně kopírující oválný tvar komína. Potenciál stavby je veliký, v jejím nitru by mohlo vniknout například skromné tematické muzeum s vyhlídkou z ochozu komína.

19. července 2016 byl komín společně s ochrannou zdí, respektive památníkem prohlášen za kulturní památku.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 184–185.

Lukáš Beran et al., Industriální topografie / Plzeňský kraj, Praha, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2013, ISBN 978-80-01-05396-6, s. 215–216.

Jan Valeš, Z historie: Komín, Holýšovský zpravodaj, č. 57, 2008, s. 8.

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Liaz, n. p., Jablonec nad Nisou, závod 09 Holýšov, Dějiny SVA n. p. závodu Holýšov 1897–1961.

Komín v Holýšově se stal chráněnou památkou, https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/komin-v-holysove-se-stal-chranenou-pamatkou-20170519.html