Okresní nemocnice

Stará okresní nemocnice v Pardubicích, postavená v roce 1903 pro 80 lůžek a provizorně rozšířená za první světové války na kapacitu 100 lůžek, již dlouhá léta nestačila svými prostory a vybavením potřebám rozrůstajícího se města. Proto 6. června 1925 Okresní správní komise schválila vybudovat novou moderní nemocnici. Plány areálu připravil pražský architekt Ing. Bedřich Adámek, uznávaný specialista na nemocniční stavby. Kromě lékařských pavilonů byly také navrženy potřebné provozní objekty, mezi něž patřila nová kotelna a komín s vodojemem, který postavila v roce 1930 firma Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol.

Zděný komín s přibližnou výškou 38 metrů nesl železobetonovou kruhovou nádrž bez ochozu o obsahu 30 m³. Výstavbu kotelny provedla firma Podnikatelství staveb A. Kratochvíl a Ing. F. Veselý z Pardubic. Tato firma následně ještě vykonala demolici 18 metrů vysokého komína původní kotelny se světlostí v koruně 90 cm, která byla firmě písemně zadána 28. listopadu 1930 a za kterou si komínář Jan Koudelka účtoval 7 649 korun. Šest metrů vysoký podstavec tohoto komína byl vystavěn z ostře pálených cihel, dřík nad podstavcem z cihel radiálních.

Nový areál nemocnice s komínem s vodojemem vyrostl v těsné blízkosti vodojemu věžového z roku 1907, který byl vůbec jedním z prvních železobetonových věžových vodojemů postavených na našem území. Vodojem hřibovitého tvaru s dvoukomorovou nádrží, pod jehož autorstvím je podepsána firma Ing. Karel Kress z Prahy a architekt František Sander, provedla firma Hrůza a Rosenberg z Prahy. V době výstavby okresní nemocnice sloužil vodojem o objemu 800 m³ potřebám městského vodovodu, dnes slouží jako záložní zdroj vody pro nemocnici.

Na konci roku 1930 zjistila Okresní komise pro dostavbu nemocnice na novém komíně trhliny a drobné závady. Stavitel Hukal okamžitou odpovědí ujistil komisi, že se nejedná o vážná pochybení, a slíbil bezodkladné provedení potřebných oprav. Administrativní kolaudace všech novostaveb a jednání komise o udělení stavebního povolení k jejich užívání se konaly v lednu 1931, nemocniční areál se veřejnosti slavnostně otevřel 21. června téhož roku.

Konstrukční řešení komína s vodojemem, které se výrazně promítlo i do jeho celkového vzhledu, je možno považovat za netradiční. Pata komína je obezděna kruhovým podstavcem o průměru 6 metrů a výšce 270 cm. Z něj stoupá středem dřík s konicitou 2,6 % a tři po obvodu pravidelně umístěné čtvercové duté pilíře o hraně 63 cm vyzděné ze speciálních tvarovek, které slouží jako šachtice. V každé šachtici je uloženo jedno potrubí vedoucí do nádrže. Podobné řešení bychom našli pouze u dnes již neexistujícího komína s vodojemem v areálu českobudějovické nemocnice.

Z bezpečnostních důvodů byla horní část dříku v devadesátých letech 20. století ubourána dovnitř tělesa komína na současnou výšku 21 metrů. Nádrží s výškou dna 18,5 metru nad terénem, uloženou na rozšířeném zdivu dříku, vede na jihovýchodní straně průlezná šachtice. Z interiéru vodojemu s vnitřní šířkou 140 cm se dochovala přírubová potrubí ústící z šachtic a pozůstatky původního i pozdějšího systému snímání výšky vodní hladiny. Izolaci na litinovém potrubí vedoucím šachticemi provedla firma Calofrig, akciová společnost pro isolační korkový a křemenkový průmysl.

Jako zdroj vody sloužil v počátcích provozu okresní nemocnice městský vodovod. Voda se čerpala do nádrže na komíně a následně se rozváděla po nemocničním areálu. Již v době výstavby však bylo zřejmé, že do budoucna bude nutno hledat nový vodní zdroj, neboť městský vodovod nedodával potřebné množství vody.

Přestože jsou komín i vodojem již mimo provoz, své využití stále mají. Na železobetonové střeše nádrže s průměrem 6,7 metru je uchycena třípodlažní ocelová konstrukce trojúhelníkového půdorysu s telekomunikační technikou. Samotná stavba komína s vodojemem je v podstatě již téměř celá porostlá popínavou vegetací, čímž pohledově příjemně působí na návštěvníky nemocnice. 

V roce 2017 byla telekomunikační technologie odstraněna a plánuje se demolice komína s tím, že na jeho místě vyroste budova urgentního příjmu.

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Jan Tichý, Pamětní spis k otevření Okresní nemocnice v Pardubicích, Pardubice 1931, s. 5–6.

Jan Vladimír Hráský, Přednášky o vodárenství. (Zásobování měst a krajin vodou.), Část II., Vodojmy, Praha 1919, s. 151.

Věžový vodojem Pardubice-Pardubičky, Společenstvo vodárenských věží, nedatováno, www.vodarenskeveze.cz.

SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubice 1507–1945, kronika města.

SOkA Pardubice, fond Okresní úřad Pardubice 1850–1945, karton 531.

Sdělení Miloslavy Chovančákové a Karla Kulhavého.