Litovelská továrna poživatin, Petr Hlaváček

Litovel
Česká republika
49°41'30.627"N17°3'41.991"E
č. 88
Známá výška: 40 m   
Známá světlost: 170 cm   
Stavitel: Bratří Fischerové a spol.
Rok výstavby: 1917
Historie

Těsně před první světovou válkou začal v Litovli vznikat významný potravinářský podnik. Podnikatel Petr Hlaváček získal v roce 1916 pro rozšíření svých tehdejších aktivit areál mlékárny v Nasobůrkách, kterou původně vybudovalo rolnické mlékárenské družstvo založené v roce 1899. O rok později zde vystavěl podle návrhu konzervárenského odborníka Jindřicha Fořta továrnu na výrobu sušené zeleniny, čekanky, cukrovky a kyselého zelí. Kromě budovy sušárny s připojenou strojovnou byla také postavena kotelna se 40 metrů vysokým továrním komínem s vodojemem a světlostí v koruně 170 cm.

Z nového podniku se postupem času stala největší sušárna zeleniny v zemi a její výrobky byly expedovány i do zahraničí. Po znárodnění v roce 1948, kdy byla továrna začleněna do tehdejšího n. p. Severomoravská Fruta, zde vznikla kompotárna a výroba sterilizované zeleniny. Dnes nese firma název Alibona, a. s., a její výrobní sortiment zůstal v podstatě zachován.

Zděný komín s vodojemem, který v roce 1917 postavila firma Bratří Fischerové a spol., se ihned stal výraznou a jedinou vertikální dominantou nově vzniklé továrny a tuto svou pozici si zachoval do dnešních dní. Při průjezdu po rychlostní komunikaci R35 rovinatou krajinou Hornomoravského úvalu kolem Litovle nás jeho silueta snadno upoutá.

Původně komín sloužil přilehlé uhelné kotelně, která byla v roce 1997 zrušena a nahrazena novou kotelnou plynovou. Tehdejší kotle jsou již vybourány a kotelna má nové, náhradní využití – jako dílny a sklady. Komín, přestože je mimo provoz, zůstal zachován, neboť se stále využívá jeho vodojem.

Základová železobetonová deska o průměru 6 metrů je uložena v hloubce 3,5 metru. Do nadzákladového zdiva je napojen kouřovod. Komínový podstavec kruhového půdorysu má výšku 3 metry, průměr 4 metry, tloušťku zdiva 94 cm. Z něj vychází dřík komína s konicitou 4 % po celé své výšce. Hlavici komína zdobí sedm úzkých a jeden závěrečný rozšířený prstenec, rozmístěné pravidelně nad sebou, a zakončuje ji betonový věnec. Vnější průměr koruny je 210 cm.

Vodojem nese železobetonová deska o průměru 6,9 metru, která zároveň tvoří ochoz kolem nádrže. Ta je jednak uložena na postupně se rozšiřujícím zdivu dříku, ale také ji podepírá šestice konzol (vizuálně připomínajících tradiční krakorce) o výšce 1,7 metru a tloušťce 23 cm. Toto stavební řešení je určitým architektonickým zpestřením celé stavby a dodává komínu na majestátním výrazu.  

Výstup k nádrži zajišťuje ocelový žebřík kotvený v šachtici, kterou jsou vedena potrubí. Dno nádrže se nachází 21 metrů nad okolním terénem, železobetonový rezervoár je z vnější strany obložen zdivem. Ochoz se zábradlím má šířku 70 cm, přístup na něj umožňuje čtvercový otvor s žebříkem vedoucím z plošiny pod nádrží. Objem dosud funkčního vodojemu činí 35 m3, vstupuje se do něj otvorem o velikosti 60 × 60 cm ze šikmé střechy nádrže s prejzovou krytinou.

Zdrojem užitkové vody, která se používá k hrubému omývání zeleniny přivezené z polí, je studna ležící mimo areál podniku přibližně 100 metrů severně od komína na pozemkové parcele č. 243/2 katastrálního území Nasobůrky.

Do nádrže vedla zděnou izolační šachticí dvě původní potrubí, dodatečně ještě izolovaná minerální vatou a obalená térovaným papírem. Přívodní a zároveň odběrné potrubí je dnes již mimo provoz, pod dnem nádrže bylo odpojeno a odřezáno a nahradilo je kolem roku 2007 nové potrubí s izolací a ochranným hliníkovým obalem. To vede vně šachtice podél dříku komína a v místě původního potrubí je zaústěno do nádrže. Druhé původní potrubí je přelivné, stále slouží svému účelu a podzemím ústí do místního potoka.

Ze systému měření výšky vodní hladiny v nádrži z doby výstavby se zachovala čtyři vodicí kolečka na střeše a na žebříku vedoucím z ochozu na střechu a úzký tvor pro zaústění ocelového lanka k plováku do nádrže. Dnes je výška vodní hladiny monitorována čidlem, které zajišťuje automatické vypnutí či sepnutí čerpadla.

V zimních měsících v nočních hodinách, kdy není zajištěna pravidelná cirkulace vody a kdy venkovní teplota dosahuje velmi nízkých hodnot, dochází k zamrzání vody v nádrži. To je způsobeno tím, že komín již není funkční, a voda se tak neohřívá teplem unikajícím zdivem dříku. Z těchto důvodů se voda z vodojemu v době bez odběru vypouští a nádrž zůstává prázdná.

Vzhledem ke skutečnosti, že nádrž na komíně je stále využívána, těší se celý komín pravidelné péči majitelů. S přibližnou periodicitou tři až čtyři roky se provádějí sanace komína, mezi něž patří opravy ložných spár, začištění po opadnutí úlomků cihel a obnova nepůvodního červeného nátěru komína. Kolem roku 2003 byl také vyspraven vnitřní povrch vodojemu – v důsledku působení železité vody bylo zapotřebí provést údržbu stěn nádrže.

Vedení firmy zároveň velice vhodně využívá komín jako reklamní poutač. Horní část dříku nese vertikální nápis s názvem firmy Alibona.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Jindřich Schulz, Historický místopis okresu Litovel (1848–1960), Olomouc 1977, s. 134.

Rudolf  Smahel, Litovel, Martin 1977, nestránkováno.

Rudolf Kukač, Železobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 244.

Sdělení Dalibora Kokty.