Elektrárna Oslavany

Oslavany
Česká republika
49°7'17"N16°20'37"E
č. 6099
Známá výška: 120 m   
Stavitel: Teplotechna n. p.
Rok výstavby: 1950
Rok demolice: 1995
Historie

Na počátku 50. let 20. století vznikl v oslavanské elektrárně zděný komín výšky 120 metrů. Tím se dostal na stejnou výšku jako dosud stojící komín kolínské elektrárny ESSO z roku 1931, který byť ponížený o tři metry, si drží nadále primát nejvyššího zděného továrního komína u nás. S ohledem na technologický vývoj již nelze předpokládat, že bude kdy jiným zděným komínem překonán. Za nejvyšší zděný komín v naší celé historii lze ale jednoznačně prohlásit ten oslavanský. Kolínský komín totiž stojí na železobetonovém podstavci výšky 11 metrů a jeho zděný dřík tak měl před ubouráním výšku pouze 109 metrů, zatímco oslavanský komín byl vystavěn z cihel celý. Jeho osud byl ale zpečetěn odstřelem v roce 1995, kolínský komín, kdysi označený jako „král komínů“, nadále slouží svému původnímu účelu.

Výstavba oslavanské elektrárny začala roku 1911 a zprovozněna byla o dva roky později. V té době disponovala šesti kotli se šesti nízkými ocelovými komíny, záhy přibyly další dva kotle a sestavu doplnily další dva identické komíny. S rostoucí spotřebou energie se elektrárna rychle rozvíjela a už v letech 1917–1919 byla v druhé etapě rozšířena. Při ní vyrostly nejvýraznější dominanty – dva 70 metrů (uvádí se i 75 metrů) vysoké komíny z betonových tvárnic. V této době dosáhl výkon hodnoty téměř 20 MW. V letech 1928–1929 proběhla další, v pořadí třetí etapa a výkon se navýšil dalšími dvěma kotli s odvodem spalin do stávajících komínů. Výkon elektrárny se přiblížil k hodnotě 50 MW. Pro uspokojení rostoucí poptávky po energii zahájil v této době, v roce 1929, majitel elektrárny – společnost Západomoravské elektrárny – stavbu teplárny v Brně se stometrovým komínem a světlostí čtyři metry.

Za druhé světové války v rámci další modernizace vyrostla nová kotelna a v ní byly postupně uvedeny do provozu čtyři kotle. První dva kotle s výkonem po 60 t/h byly uvedeny do provozu v roce 1941, další kotel (120 t/h) v roce 1944 a poslední kotel (150 t/h) v roce 1948. Postupně každý kotel dostal i svůj ocelový komín instalovaný stejně jako v první etapě na střeše kotelny. Byly 24 metrů vysoké a každý vážil 21 tun. Nejstarší kotelna s osmicí ocelových komínů nebyla již potřeba a byla zdemolována.

Výška ocelových komínů ale nezajistila dostatečný rozptyl zplodin hoření a okolí bylo zahlcováno kouřem a popílkem – lidé v Oslavanech neznali bílý sníh. Padlo tedy rozhodnutí postavit pro kotelnu 120 metrů vysoký komín, který měl rozptylové podmínky vylepšit. Navíc pak od roku 1956 byly kotle ještě postupně vybaveny elektrostatickými odlučovači popílku.

Projektové práce na stavbu rekordního komína začaly v roce 1949. Projekt základové desky podle pověření tehdejších Moravských elektrárenských výroben provedl n. p. Stavoprojekt. Pod plánem komína a statickým výpočtem je podepsáno projekční oddělení n. p. Československé stavební závody – závodu Teplotechna (v roce 1951 se pak Teplotechna vyčlenila jako samostatný národní podnik).

Počátkem ledna 1950 začaly Československé stavební závody provádět výkop pro stavbu základů a současně se začaly již na staveniště dovážet i komínovky, a to kolem 5 000 kusů denně. Založení základu bylo navrženo do hloubky osm metrů, kde dovolené namáhání základové půdy činilo 4 kg/cm2. Základová deska byla navržena jako kruhová o průměru 25 metrů a tloušťce 3,5 metru. S ohledem na agresivní spodní vody bylo doporučeno použít betonu z vysokopecního cementu (400 kilogramů cementu na 1 m3 betonu).

Výkop hloubky přes osm metrů byl ukončen počátkem dubna 1950, pak následovala betonáž podkladového betonu o mocnosti 20 centimetrů a 19. dubna byla zahájena betonáž vlastní základové desky. V té době pracovalo ve třech směnách po osmi hodinách kolem šesti desítek lidí. Celková spotřeba materiálu na základy činila 857 tun cementu, 2 540 m3 štěrkopísku, 34 tun ocelové výztuže a 25 m3 řeziva na bednění.

Po betonáži proběhlo zasypání základové desky zeminou a 31. května 1950 bylo staveniště předáno staviteli vlastního komína – závodu Teplotechna. Stavbu vedl pan Krátký z Milína, denně prošlo komínářům rukama kolem 10 000 komínovek.

Průměr komína u terénu byl 11,93 metru, tloušťka nosného zdiva dosáhla hodnoty 175 centimetrů. V tomto místě byly provedeny dva zaklenuté otvory o výšce 200 centimetrů a šířce 120 centimetrů, kterými byl zajištěn přístup do manipulačního prostoru pod dvěma výsypkami pro vypouštění popílku. Zaústění dvou protilehle umístěných kouřových kanálů bylo provedeno 5,5 metru nad terénem, rozměry otvoru byly 7 x 2,5 metru. Sokl, respektive podstavec byl vysoký 16 metrů. Na něj navázal vlastní dřík rozdělený na 13 oddílů proměnných výšek od čtyř do 15 metrů. Konicita dříku byla navržena po výšce proměnná – v dolní části dříku byla 5 %, pak 4,5 % a horní část měla konicitu 4 %. Horní světlost byla 5,5 metru a tloušťka zdiva 31 centimetrů.

Do výšky 52 metrů bylo v komíně vyzděno ochranné pouzdro. Volný prostor mezi ochranným pouzdrem a zdivem dříku se během provozu zaplňoval popílkem, který musel být dvakrát odstraňován, aby nedošlo ke zhroucení pouzdra. Hmotnost komína nad terénem a bez ochranného pouzdra činila kolem 4 600 tun, s ochranným pouzdrem pak 5 150 tun.

Během provozu se zjistilo, že ze severní strany je komín prasklý. Podezření padlo na zemětřesení v roce 1963. Dřík pak byl stažen ocelovými obručemi z pásové oceli 10 centimetrů šířky a tloušťky 10 milimetrů.

V 50. letech měla elektrárna instalovaný výkon již kolem 80 MW, ale to stále nestačilo poptávce, proto se přistoupilo k budování bloku o výkonu 50 MW. V roce 1960 se tak začalo se stavbou, v roce 1964 byl blok uveden do provozu, přičemž maximální výkon elektrárny dosáhl celkové hodnoty 115 MW. Jeden z původních tvárnicových komínů plánovanému bloku překážel, a tak byl za účasti několika set diváků 31. července 1960 zaměstnanci n. p. Povltavský průmysl kamene, závod Destrukce Praha, odstřelen. Spaliny z nového bloku šly nejprve do 70 metrů vysokého komína, v 80. letech pak byly převedeny do nejvyššího komína a původní komín byl postupně shora rozebrán, přičemž dodnes z jednoho z nejstarších komínů z betonových tvárnic u nás zůstalo jen malé torzo nepřesahující výškou okolní budovy.

Výroba elektrické energie definitivně přestala po ukončení těžby v rosicko-oslavanském revíru a v roce 1993 začala likvidace jak technologie, tak i některých budov. Demolice rekordmana dostala termín 28. ledna 1995. Technickým vedoucím odstřelu se stal Rudolf Fabiánek z firmy Detona z Brna, byl to jeho 83. odstřel komína. V 149 vrtech bylo uloženo 22,1 kilogramu Perunitu, destrukční řez byl umístěn ve výšce 20 metrů. Po odstřelu se vyvalilo z komína mračno popílku, na což vzpomíná bývalý zaměstnanec elektrárny a místní historik Jan Kyselák: „Naposled nám padal do očí, naposled nám popílek vrzal mezi zuby.“

Slávu oslavanské elektrárny nám dnes připomínají jen zchátralé budovy a vysoká halda odpadové strusky.

Zdroje informací

Archiv Jan Kyselák, neinventarizováno.

MATĚJ, Miloš – KLÁT, Jaroslav – PLCHOVÁ, Jarmila – KYSELÁK, Jan: Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava 2012, s. 45–46 a 122–123.

KYSELÁK, Jan: Elektrárna Oslavany. Rosice u Brna 2002, s. 33, 57, 111–112, 119–120, 147 a 183.

VONKA, Martin: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura. Praha 2014, s. 201.

Stavba nejvyššího komínu v republice. Národní politika 49, 23. května 1931, č. 142, s. 1.

KYSELÁK, Jan: Stodvacetimetrový komín dosloužil. Okno 3, 1995, č. 3, s. 2–5.

PATOČKA, F.: V Oslavanech už nebude „černý sníh“. Rovnost 70, 1. srpna 1953, č. 62, s. 4.