Spolek pro chemickou a hutní výrobu

Dějiny výroby zinkové běloby a následně keramických frit a glazur v Mělníku se začaly psát na počátku čtyřicátých let 20. století. V rámci svých podnikatelských aktivit zakoupila v roce 1941 firma J. Eliáš z Prahy-Holešovic areál bývalého lobkovického pivovaru a vybudovala zde rotační pece na oxidaci zinku a usazovací komory s vybavením. Při prvním rozšiřování podniku, které započalo v roce 1948 přestavbou bývalé sýpky, byl firmou Ing. V. Fischer a spol. postaven 40 metrů vysoký cihlový komín s vodojemem a se světlostí v koruně 130 cm. Výroba zinkové běloby byla ukončena v roce 1958, výroba frit započala v mělnické továrně v roce 1950 a trvá až do dnešní doby, kdy podnik nese název Mefrit, spol. s r. o.

Tovární komín s vodojemem, který jako jediný v České republice stále slouží ke svým původním účelům, doplnil areál podniku o druhou komínovou stavbu. Tou první byl dnes již neexistující komín z období fungování pivovaru. V roce 1956 pak zde přibyla stavba železobetonového komína typu Monnoyer z prefabrikovaných tvárnic o stejné výšce, jakou měl komín s vodojemem.

Základová železobetonová kruhová deska komína s vodojemem uložená v hloubce 270 cm má průměr 6,5 metru a výšku 90 cm. Do nadzákladového zdiva se napojuje kouřovod, který odvádí spaliny z pecí. Jejich dnešní teplota dosahuje přibližně 120 °C a oproti minulosti se spaliny čistí filtrem. Původně samostatně stojící komín dnes obklopuje provozní hala vystavěná v pozdějších letech.

Komín nemá podstavec, kruhový dřík s konicitou 4,4 % po celé své výšce a s vnějším průměrem v patě 3,9 metru a světlostí 160 cm vychází z úrovně podlahy provozní budovy. Nádrž tvaru komolého kužele postaveného na užší základnu o objemu 35 m³ a výšce 4 metry nese železobetonová deska průměru 4,1 metru bez ochozu uložená na rozšířeném zdivu dříku, dno se nachází 25 metrů nad terénem. Vnější cihelný plášť akumulačního prostoru je pod střechou s plechovou krytinou a vstupním otvorem do nádrže zakončen okapovou římsou tvořenou dvěma řadami cihel. Výstup na střechu z plošiny pod nádrží zajišťuje žebřík vedoucí podél pláště.

Dřík nad nádrží doznal v průběhu let určitých změn. V roce 1983 proběhla jeho kompletní přestavba podle projektu firmy Teplotechna, n. p., závod Olomouc, a to odbouráním veškerého zdiva a znovuvyzděním. Zásadní změnou bylo zkrácení horní části dříku na celkovou dnešní výšku komína 39 metrů a osazení koruny litinovým věncem. Současná světlost koruny činí 115 cm a vnější průměr 195 cm.

Zdrojem vody, která se čerpá do železobetonového rezervoáru a slouží pro chlazení (granulaci) vytékající skloviny z tavicí pece, je místní studna. Zděnou šachticí podél dříku komína vede do nádrže dvojí potrubí bez další izolace. První slouží jako potrubí přívodní a odběrné zároveň, druhé jako potrubí přelivné se zaústěním do kanalizace. Pro případ revize a čištění nádrže vede odbočkou do kanalizace rovněž potrubí přívodní a odběrné. Čištění se provádí jednou ročně.

Původní kontrolu výšky vodní hladiny v nádrži zajišťoval plovák ovládající přes ocelové lanko a dodnes dochovaná vodicí kolečka stavoznak umístěný u paty komína. V současnosti tuto funkci zajišťuje ultrazvuková sonda v nádrži umístěná, napojená dálkově na spínač čerpadla. Při nízkém stavu vody se automaticky čerpadlo zapne a dodává vodu jak do vodovodní sítě, tak do nádrže. Po doplnění nádrže na plný obsah se čerpadlo opět automaticky vypne. Pro případ poruchy ultrazvukové sondy je v nádrži také instalováno odporové měření výšky hladiny vody.

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Vladimír Mach, Historie a současnost podnikání na Mělnicku a Kralupsku, Žehušice 2008, s. 107.

Podnikový archiv Mefrit, spol. s r. o.

Spolchemie: spolek pro chemickou a hutní výrobu, národní podnik, nositel Řádu práce, Ústí nad Labem: 125 let chemické výroby v českých zemích, Praha 1981, nestránkováno.

Podnikový archiv Mefrit, spol. s r. o.

Sdělení Daniela Pilaře.