Železniční dílny Severozápadní dráhy

Nymburk
Boleslavská tř.
Česká republika
50°11'43.67"N15°2'25.595"E
č. 576
Známá výška: 73 m   
Známá světlost: 220 cm   
Stavitel: Bratří Fischerové a spol.
Rok výstavby: 1917
Historie

27. října 1870 byl zahájen provoz na železniční trati Kolín – Nymburk – Mladá Boleslav. O tři roky později, přesně 4. října 1873, zahájila provoz trať Nymburk – Lysá nad Labem. Tato nově vzniklá železniční křižovatka ve středu Čech byla po dohodě s nymburskou radnicí zvolena za centrum železničního provozu a byly zde postaveny dílny na opravu lokomotiv a vozů s výtopnou a inspektorátem. Činnost dílen, které se za pár let staly jedním z největších průmyslových závodů v regionu, byla zahájena 1. května 1874, samotná výtopna však zahájila provoz již skoro o rok dříve.

S rychle se rozvíjející železniční dopravou na našem území bylo nutno řešit i modernizaci nymburských dílen. Kromě celé řady významných úprav a změn se v roce 1916 přistoupilo ke stavbě nové kotelny. Ta stará, ačkoliv byla postavena teprve před necelým desetiletím, naprosto nevyhovovala zvýšenému provozu. Proto se v prostoru mezi halou lokomotivky a silnicí začala budovat nová uhelná kotelna, která včetně 73 metrů vysokého komína o světlosti v koruně 220 cm s vodojemem z dílny firmy Bratří Fischerové a spol. byla dokončena ke konci roku 1917.

Kotelna je spojena s tělesem komína u jeho paty nadzemním kouřovým kanálem, na jižní straně ústí do komína klenutý vstup do manipulačního prostoru s železobetonovou výsypkou. Komín nemá typický podstavec, průměr u paty je 6,6 metru, zdivo vyzděné z radiálních cihel má zde tloušťku 75 cm. Konicita dříku, který zakončuje jednoduchá hlavice krytá betonovým věncem, je po celé výšce 5,5 %. Tloušťka zdiva koruny komína s vnějším průměrem 2,6 metru činí 20 cm.

Komínový vodojem je nesen tvarově zajímavě řešenou zaoblenou železobetonovou deskou uloženou na postupně se rozšiřujícím zdivu dříku, jejíž návrh (stejně jako celé nádrže) vytvořil Karel Válek. V místě plošiny pod nádrží jsou v nosné konstrukci zabudována dvířka vedoucí do malé dutiny s přístupem k odtokovému potrubí.

Deska zároveň tvoří i ochoz se zábradlím kolem rezervoáru o šířce 95 cm. Výška nádrže s objemem 80 m3 je od ochozu po horní část střechy 4,6 metru. Průměr nosné desky včetně ochozu, umístěné 35 metrů nad okolím, činí 10,5 metru, vnější průměr nádrže pak 8,8 metru. Vnější železobetonová stěna nádrže je obložená omítnutou přizdívkou z dvouděrových dutých cihel. Betonová střecha s mírným sklonem nesoucí zbytky hydroizolace na bázi asfaltu je po obvodu ohraničena zábradlím.

Podél ocelových stupadel vedoucích k rezervoáru jsou vně loženy dva potrubní systémy z hrdlových trub. Obě potrubí nesou zbytky původní tepelné izolace tvořené dvěma vrstvami čtvrtkruhových izolačních segmentů z korku a pojiva, obalených pískovaným térovaným papírem a stažených ocelovým drátem.

Přívodní a zároveň odběrné potrubí je zaústěno do dutého prostoru pod nosnou deskou a poté prochází dnem do nádrže. Druhé potrubí – odtokové – se v dutině větví na potrubí přelivné, vyvedené opět vně a skrz ochoz stoupající podél stěny vodojemu do horní části, kde je zaústěno, a na potrubí výpustné, které je opatřeno ventilem a ústí do dna nádrže. Voda přiváděná do nádrže sloužila jak pro provoz kotelny, tak i pro celý areál podniku. Zdrojem vody byl veřejný vodovod.

Původní stavoznak vodní hladiny je umístěn přímo na ochozu rezervoáru. Tvoří jej dvě svislé ocelové trubky, po nichž se pomocí vodicích drážek vertikálně pohyboval plechový ukazatel – dvojitá šipka. Ukazatel byl přes ocelové lanko a dvě dochovaná vodicí kolečka umístěná na střeše napojen na plovák ve vnitřním prostoru rezervoáru.

Komín s nádrží se v té době stal v rovinaté polabské krajině výraznou vertikálou celého širého okolí. Díky své blízké poloze u železniční trati je často zachycen na snímcích železničních nadšenců a v roce 1948 se objevil na několika záběrech v českém filmu Železný dědek. V sedmdesátých letech 20. století vyrostl v těsném sousedství 140 metrů vysoký nový komín z monolitického betonu s třemi ochozy. V té době byly totiž uvedeny do provozu nové kotle v kotelně, a tak komín včetně vodojemu přestal sloužit svému původnímu účelu.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Pavel Fojtík, Historie a současnost podnikání na Nymbursku a Poděbradsku, Žehušice 2001, s. 78.

Jan Řehounek, Nymburk – královské město v červených hradbách, Nymburk 2012, s. 144–143.

Jan Paulů, Devadesát let dílen ČSD v Nymburce, Nymburk 1965, s. 23.

Rudolf Kukač, Železobetonové reservoiry na továrních komínech, Zprávy veřejné služby technické II, 1920, č. 10, s. 244.

Karel Válek, Statické řešení válcové stěny, Technický obzor XXIX, 1921, č. 27, s. 131.

Sdělení Marka Michla.