Cichorius & Co. A.G., přádelna

Velkou přádelnu egyptské (mako) bavlny nechal roku 1893 postavit v Chrastavě Theodor Cichorius z Lipska. Podnik provozoval pod firmou Macospinnerei Cichorius & Co. A. G. Hlavní prostor přádelny představovala 16 000 m² velká šedová budova vyprojektovaná Carlem Arnoldem Séquin-Bronerem. V její severozápadní části na ní navazovala budova kotelny se strojovnou a vysokým továrním komínem. Takřka celý areál továrny byl vybudován z režného cihelného zdiva. Samotné tovární budovy vystavěl stavitel C. A. Wilhelms z nedalekého Hrádku nad Nisou. Výstavba obytných budov a dalšího zázemí továrny pak byla svěřena Heinrichu Knirschovi z Chrastavy, který je podepsán i pod stavebními plány těchto budov.

Stavební plány kotelny ani komína se nedochovaly a neznáme tak ani jejich stavitele. Indicie napovídají, že za jejich stavbou také mohl stát C. A. Wilhelms. Wilhelms v té době v Hrádku nad Nisou provozoval cihelnu, zařízenou již tedy na strojní výrobu cihel. Užití strojně vyrobených cihel potvrdil i provedený stavebně-technický průzkum komína před jeho demolicí. Je tak možné, že pocházely právě z Wilhelmsovy cihelny. Ze stejného provozu pravděpodobně pocházely i cihly použité na výstavbu celého rozsáhlého areálu, ale bližší indicie zatím chybí.

V kotelně byla umístěna pětice parních kotlů o celkové topné ploše 1000 m² (v původním projektu se počítalo se šesticí kotlů). Pára z kotlů poháněla jeden velký parní stroj o výkonu 1400 HP od firmy Gebrüder Sulzer z Winterthuru. Ten roztáčel 29 000 vřeten na spřádacích strojích vyrobených anglickou firmou Platt Brothers & Co. Později se tento počet rozrostl dokonce až na 52 000 vřeten.

Odtah spalin od parních kotlů byl veden do jednoho mohutného 50 metrů vysokého komína se světlostí 200 centimetrů. Po celé výšce oktogonální komín byl vyzděn z klasických plných cihel o výšce 6,5–7 centimetrů, jeho vnitřní průduch byl taktéž oktogonální, v úrovni podstavce pak čtvercový. Do průduchu byl ze severní strany napojen kouřovod z kotelny. Dřík komína byl rozdělen na několik nepravidelných oddílů.

Podstavec komína byl vysoký 8,9 metru, založený na čtvercovém půdoryse. Sokl podstavce o výšce kolem 100 centimetrů přecházel cihlovým odstupňováním do oktogonálního průřezu. Podstavec i hlava komína byly drobně dekorovány cihelným prvky. Čistou tektoniku oktogonálního dříku o konicitě 5,2 % narušovala pouze jedna římsa v jeho horní části. Komín byl někdy později opatřena vnějšími stupadly (původně byla stupadla jen uvnitř) a stažen ocelovými obručemi.

Komín se přes své stáří takřka 130 let zachoval ve velmi kvalitní podobě s minimálními důsledky degradace. Ložné spáry zdiva o výšce 12,5 milimetrů byly takřka nevydroleny, taktéž cihly vykazovaly soudržnost, výjimečně se drolila čela cihel ve vnitřním průduchu. Jedinou degradaci prodělala hlavice v důsledku místních povětrnostních podmínek. 

Komín až do počátku roku 2018 představoval vynikající památku na umění komínových stavitelů z konce 19. století. V kombinaci s komínem protější továrny na sukno Johann Franz König a synové o zcela odlišných proporcích navíc tvořil nepřehlédnutelnou dominantní dvojici viditelnou nejen z nedaleké státní silnice, ale takřka celého města. Oba komíny tak spoluvytvářely historický doklad průmyslového významu Chrastavy.

V období meziválečné hospodářské krize se firmě Cichorius & Co. přestalo dařit a roku 1938 skoupila její veškeré akcie firma Baťa ze Zlína. Provoz v Chrastavě byl záhy zastaven, neboť se firmě nevyplácel. V období druhé světové války její prostory využíval koncert Tanvaldských textilních závodů, po znárodnění zde působily národní podniky Bytex a Mykana. Druhý z nich byl po roce 1989 přetvořen na stejnojmennou akciovou společnost. Výroba zde probíhala až do prvních let 21. století, později areál využívala ke skladovacím potřebám firma Bremi. Bílý nápis s jejím jménem nesl i dřík továrního komína.

Díky takřka kontinuálnímu využívání se areál někdejší přádelny Cichorius, včetně továrního komína, dochoval ve výjimečně intaktní podobě s minimálními zásahy či demolicemi. Jediným viditelně chátrajícím objektem původního celku byla někdejší kotelna v severním sousedství továrního komína. Roku 2015 se novým majitelem areálu stala firma Wassa a záhy se začaly objevovat informace o jeho plánované přestavbě. Na podzim stejného roku pak bylo potvrzeno, že nový majitel plánuje cenný areál továrny kompletně zdemolovat a na jeho místě vystavět nový skladovací komplex.

Stavba nového areálu zaznamenala velký ohlas u obyvatel Chrastavy a byla řešena i na stránkách nejen místních médií. Většina diskutujících ale poukazovala zejména na negativa, které nový provoz do města přinese a již se nepozastavovala nad tím, že Chrastava přijde o významnou součást své historie. A také jednu z jeho dominant – nový projekt nepočítal ani se zachováním komína.

Po získání všech potřebných povolení začala demolice areálu na podzim roku 2017. Jako poslední z celé stavby byl demolován právě tovární komín. Přestože původní demoliční záměr předpokládal jeho likvidaci postupným rozebráním, zažádala demoliční firma Petr Mikula – demstav v únoru 2018 o povolení trhacích prací. Obvodní báňský úřad pro území krajů Libereckého a Vysočina na základě vyjádření Odboru výstavby a územní správy Městského úřadu Chrastava, i na základě podnětů od občanů bydlících v okolí demolované stavby, nakonec povolení trhacích prací zamítl. Ekonomická náročnost obou způsobů demolice by přitom byla zřejmě rovnocenná.

50 metrů vysoký tovární komín tak byl od 5. března postupně shora rozebrán výškovými pracovníky a do třech týdnů zmizel z horizontu města zcela. Veřejná diskuse, která si všímala zejména budoucnosti celého areálu, se ve svém závěru dotkla i samotného komína. Řada hlasů místních ale pouze problematizovala uvažovaný odstřel komína uprostřed zástavby města. V této atmosféře tak trochu zapadl podstatný fakt, že Chrastava přišla demolicí komína, ať byla nakonec provedena jakýmkoliv způsobem, o jeden ze svých nejvýraznějších poznávacích symbolů.

SOkA Liberec, Archiv města Chrastava, i. č. 491.

GRUNZEL, Joseph: Cichorius & Co., Macospinnerei, Kratzau. Böhmen. In: Die Gross-Industrie
Oesterreichs. Vídeň 1898, část 4., s. 206–207.

MÜLLER, Eduard: Adressbuch und Wohnungs-Anzeiger für den Kratzauer Bezirk, Tanvald 1906, s. 144.

PROKEŠ, František: Maco přádelna Cichorius a spol. Chrastava 1922–1940. Inventář, Státní okresní archiv Most, Most 1976.

Fabriksbau. Der Bautechniker 13, 7. dubna 1893, č. 14, s. 234.

Mako-Spinnerei von Cichorius & Co. in Kratzau, Böhmen. Uhland’s technische Rundschau 14, 1900, část 5. Textil- und Bekleidungsindustrie, č. 4, s. 30–31, obr. 4.

Fórum o Chrastavě, Naše město, Dotaz Bremi. Chrastava. [citováno: 12. srpna 2018].
Dostupné z: http://www.chrastava.cz/forum/viewtopic.php?t=5262.

HAMPEJZ, Dalibor: Oznámení o zahájení řízení a přerušení řízení ve věci povolení trhacích prací velkého rozsahu na akci „Demolice cihlového komína 45 m v areálu RENWON a.s.“ na pozemku p. č.20ll v katastrálním území Chrastava II. Chrastava. [citováno: 12. srpna 2018]. Dostupné z: http://www.chrastava.com/starosta/bansky_urad_komin.pdf.

BERAN, Lukáš: Cichorius a spol., přádelna bavlněné příze. Industriální topografie. [citováno: 12. srpna 2018]. Dostupné z: http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V004544.

Na základě sdělení Miroslava Ivana, Awenor, a.s.