Elektrárna Komořany

Most
Česká republika
50°31'20.44"N13°34'19.56"E
č. 3757
Známá výška: 180 m   
Stavitel: Teplotechna n. p.
Rok výstavby: 1965
Historie

Vysoké železobetonové komíny bývají povětšinou vnímány jako nezajímavé šedivé kouřící stavby, často hyzdící okolní krajinu. Odborná veřejnost v nich ale spatřuje zajímavá technická díla s řadou technologických výzev při jejich výstavbě, se kterými se museli stavbaři v druhé polovině 20. století potýkat. Navíc se některé z komínů mohou pochlubit zajímavostmi v podobě dalších funkcí, tedy nad rámec odtahu spalin. Běžně býval v patě vysokých komínů vybudován například kryt civilní ochrany nebo, zvláště když byl již komín odstaven, mohlo být v místě pod výsypkou zřízeno skladiště či improvizovaná garáž. V komořanské elektrárně se pak mohou pochlubit komínem, o jehož unikátní funkci se při jeho plánování mohli čtenáři v roce 1961 dočíst v tisku toto: „Ve světě ojedinělé a u nás poprvé použité řešení stavby kruhové desetiposchoďové budovy kolem komína dokazuje vysokou úroveň našich techniků. Nejprve se ale věnujme událostem, které raritnímu komínu předcházely.

Počátky komořanské elektrárny spadají do druhé světové války, kdy se ji rozhodla postavit německá těžařská společnost Sudetenländische Bergbau A. G. Brüx (SUBAG) v souvislosti s rostoucí poptávkou po energii. Ta ale po válce skončila rozestavěná a byla dokončena až v letech 1947–1951. V roce 1955 pak začaly práce na další etapě (zvané Komořany II) s konečným výkonem 212 MW. Po této etapě měla elektrárna celkem 10 kotlů a každý z nich byl napojen na asi 12 metrů vysoký ocelový komín osazený na střeše mezistrojovny. Spaliny z kotlů zamořovaly okolí elektrárny velkým množstvím popílku, v Komořanech spadlo ročně údajně 2500 až 3000 tun popílku na plochu jednoho km2. Řešení problému přišlo ale brzy s plánem postavit jeden centrální vysoký komín, který by nízké komíny nahradil.

Práce na projektu komína zahájil národní podnik Energoprojekt v roce 1961, v roce 1963 začaly přípravné práce a hloubení základů a o dva roky později pražský závod národního podniku Teplotechna komín výšky 180 metrů se světlostí 760 centimetrů dostavěl. Svojí výškou se komín dostal do první pětky nejvyšších komínů na našem území, přičemž ty nejvyšší v té době dosahovaly úrovně 200 metrů.

Komín byl dle projektové dokumentace založen na základové železobetonové desce o průměru 22,9 metru a tloušťce 1,7 metru. U terénu má vnější průměr 12,38 metru a tloušťka železobetonové stěny je 74 centimetrů (budiž zajímavostí, že nejvyšší český komín s výškou 300 metrů v elektrárně Chvaletice dokončený v roce 1975 má stěnu jen o centimetr tlustší). Dřík se s přibývající výškou postupně zužuje proměnnou konicitou a na vrcholu dosahuje vnějšího průměru 8,7 metru (s tloušťkou stěny 18 centimetrů). Komín je opatřen ochranným pouzdrem z kyselinovzdorných tvárnic. Po výšce je dřík doplněn čtyřmi železobetonovými ochozy.

Potud se tak jednalo o běžně řešený komín své doby. Záležitost, která z komína dělá již zmíněnou raritu, souvisí s použitým řešením odvodu spalin. Zvláštností elektrárny byly mimo jiné vertikální elektrofiltry ústící do kouřovodů umístěných na střeše kotelny. Toto uspořádání tak mělo za následek, že kouřovody se do komína napojovaly až ve výšce téměř 40 metrů nad terénem a v této úrovni se nacházela i kuželovitá výsypka. Desítky metrů vysoký prostor pod ní tak již nebyl technologicky potřeba, a tak se při práci na projektu rozhodlo vybudovat zde administrativní budovu se sklady. Toto řešení bylo zvoleno pro nedostatek místa na hustě zastavěném pozemku elektrárny.

Podle původního plánu mělo být v komíně vybudováno deset podlaží navzájem propojených výtahy a schodištěm. Při realizaci se ale dle plánu nepostupovalo, vestavěných podlaží bylo provedeno jen několik a bez výtahu, zato jsou ale dodnes využívaná. Z kotelny jsou propojovacím můstkem přístupná dvě patra. V horním patře se nachází dílna, po schodišti kopírujícím oblý tvar komína se pak schází do nižšího patra, kde je umístěno zázemí dělníků, šatny a sociální zařízení. Všechny místnosti mají samozřejmě i okna, což dodává komínu při pohledu z vnějšku bizarní rozměr. Stropní konstrukce je tvořena dvojicí vysokých ocelových nosníků, které nesou ocelobetonovou desku. Z terénu je navíc vraty přístupný prostor komína sloužící jako sklad. Ještě jedno podlaží se nachází v prostoru pod výsypkou (dnes již nepotřebnou a odstraněnou). Tento prostor je nyní z velké části prázdný, pouze v malé místnosti je zde osazena technika pro měření parametrů spalin.

Elektrárna v minulosti prošla několika zásadními změnami. Jednak provoz přešel na kombinovanou výrobou tepla a elektřiny, jednak došlo ke změně technologie kotlů na fluidní spalování. Jedinečný komín potřebám provozu ale slouží i nadále.

Zdroje informací

Archiv United Energy, a.s., neinventarizováno.

VONKA, Martin: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura. Praha 2014, s. 205.

VONKA, Martin – HORÁČEK, Michal: Tovární komíny. Pády ikon průmyslového věku. Praha 2018, s. 71.

Historie výstavby elektrárny v Komořanech. Komořanský zpravodaj VI, 8. září 1959, č. 17, s. 1.

Historie výstavby elektrárny v Komořanech. Komořanský zpravodaj VI, 24. září 1959, č. 18, s. 1.

Nezvyklé využití komína. Rovnost 76, 21. prosince 1961, č. 304, s. 1.

180metrový komín o dva měsíce dříve. Rudé právo 45, 5. června 1965, č. 154, s. 1.

180 m vysoký komín nahradí 10 nízkých. Rudé právo 46, 19. července 1966, č. 197, s. 1.

DIBLÍK, Miroslav – HODEK, Vladimír (eds.): Energoprojekt. Projektově inženýrská organizace. Praha 1974, nestránkováno.

65 let elektrárny Komořany. Most 2008, nestránkováno.

Historie a současnost. United Energy, a.s. [citováno: 5. září 2018]. Dostupné z: www.ue.cz/historie-a-soucasnost.