Důl Jindřich

Důl č. VI, později přejmenovaný na důl Jindřich, byl založen roku 1856 a koncem 20. století zrušen – jámy byly zasypány a budovy zdemolovány. Místo postupně zarostlo travou a na tomto opuštěném místě zůstal stát osamocený tovární komín. Tato situace tak dala vzniknout působivé scenérii, kdy přibližně 45 metrů vysoký komín dodává místu netradiční a neopakovatelnou atmosféru podpořenou kontrastem přírody a industriální stopy.

Datum vzniku komína není přesně známo, ale nejspíš byl postaven někdy koncem 19. století. Komín vyniká svojí kvalitní architekturou. Je dokonalý nejen jako celek, ale obstojí i na úrovni jednotlivých detailů, i když je jen skromně ornamentální. Za pozornost stojí obzvláště mohutný kónický podstavec na čtvercové základně o šířce 8,2 metru. Jeho nároží je ozdobeno plastickou bosáží a pod římsou jsou umístěny antické triglyfy – a právě tato výzdoba je v rámci našeho území absolutně jedinečná, není znám jiný stojící komín s takovýmito prvky. Dřík z radiálních cihel, po výšce přerušený dvěma římsami, zakončuje mohutná oblá hlavice. Komín nemá vnější spínací ocelové obruče, což podtrhuje jeho čistotu a eleganci.

Stav komína jako celku je dobrý, ale v detailech tristní, a to především z důvodu zanedbané údržby. Na podstavci roste náletová zeleň, obkladové desky podstavce opadávají, do římsy zatéká voda a postupně se rozpadá. Komínu navíc chybí hromosvod, takže není chráněn proti zásahu bleskem – ten nejspíš zapříčinil i trhlinu pod hlavicí.

V roce 1997 (ještě před ukončením likvidace dolu) byl komín prohlášen za kulturní památku. V roce 2009 ale požádal vlastník o sejmutí ochrany a je velice zajímavé sledovat argumenty pro a proti zachování komína jako kulturní památky. Majitel podal žádost s tím, že „volně stojící komín ztratil vypovídací schopnost a hodnotu důlního areálu“ a Krajský úřad Moravskoslezského kraje jeho názor podpořil: „Jeho hodnota spočívala zejména ve funkčním a estetickém dotváření původní podoby areálu. Důležitou skutečností je i špatný stavebně-technický stav objektu a zejména nemožnost jakéhokoliv jeho dalšího využití.“ Magistrát města Karviné naopak vydal nesouhlasné stanovisko: „V žádném případě se nelze domnívat, že odstraněním ostatních staveb tato kulturní památka ztratila svou vypovídací schopnost, naopak jako poslední stavební objekt původního důlního areálu zůstává jediným dokladem historie těžby uhlí v dané lokalitě,“ a dále zdůraznil důležité aspekty pro zachování – komín svým provedením nemá v regionu obdoby a je symbolem historie daného území. Zároveň komín chtěl zapojit do trasy cyklostezky propojující technické památky. Podobný názor vyslovil i Národní památkový ústav (NPÚ) v Ostravě a doplnil své stanovisko o pasáž týkající se zhodnocení architektonické kvality: „S ohledem na současný stupeň poznání historického vývoje předmětné kulturní památky lze konstatovat, že k památkovým hodnotám objektu patří především hmota, materiál objektu, dochovaná historická konstrukce, použitá dobová technologie, autenticita památky a slohový výraz daný použitými historizujícími architektonickými prvky. Podobně plasticky a tektonicky členěná historizující podstava nemá v rámci bývalého OKR zcela jistě analogii a je tudíž naprosto jedinečná.“ V tomto se NPÚ vůbec nemýlilo, ba spíše kvality komína podhodnotilo – komín je totiž svojí geometrií, proporcemi a detaily natolik unikátní, že obstojí i v celorepublikovém srovnání.

Na závěr ministerstvo kultury dospělo k názoru, že předmětná stavba nevykazuje znaky kulturní památky ve smyslu ustanovení §2 odstavec 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a v roce 2010 zrušilo prohlášení komína za kulturní památku. Toto odejmutí ochrany z jednoho z nejcennějších komínů na našem území nebylo rozhodně nejšťastnější volbou.

Benjamin Fragner, Jan Zikmund (eds.), Co jsme si zbořili. Bilance mizející průmyslové éry / deset let (What we destroyed (ourselves). Taking stock of the vanishing industrial era / ten years.), Praha, 2009, ISBN 978-80-01-04387-5, s. 26.

Ministerstvo kultury ČR, Rozhodnutí o zrušení prohlášení komínu za kulturní památku ze dne 16. 4. 2010.

Martin Vonka, Významné tovární komíny v ČR – Důl Jindřich, Karviná-Doly, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.