Českomoravská-Kolben-Daněk

Praha 9
Česká republika
50°6'45.36"N14°30'56.93"E
č. 3215
Známá výška: 65 m   
Známá světlost: 290 cm   
Stavitel: Ing. V. Fischer a spol.
Rok výstavby: 1929
Rok demolice: 2002
Historie

Po fúzi firem Českomoravská-Kolben, a. s., a Akciové společnosti strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol., v roce 1927 pokračoval podnik pod nově vzniknuvší akciovou společností ČKD v rozrůstání svého areálu východním směrem. Jednou z investičních akcí se stala novostavba rozsáhlé slévárny šedé litiny a severně od ní situované kotelny s komínem nesoucím vodojem.

Kotelna s funkcí poskytovat teplo pro vytápění okolních továrních objektů byla projektována pro tři parní stojaté vodotrubnaté kotle pro spalování uhelného prášku s tlakem 15 atmosfér a s výhřevnou plochou 420 m2. V první fázi vznikl kotel pouze jeden.

Zakázku na realizaci vedle stojícího komína výšky 65 metrů a světlosti v koruně 290 cm zadala továrna 16. května 1929 firmě Ing. V. Fischer a spol. na základě jejich rozpočtu ze dne 6. května za paušální částku 400 000 Kč. Zároveň stanovil stavebník dodací termíny: „S prací počnete ihned a budete tak pokračovati, aby byla stavba komína za 65 pracovních dnů hotova, stavba reservoiru za dalších 60 dnů. V době, kdy budete stavět reservoir, budeme moci již v komíně topiti.

19. června prohlédl stavitel Fischer základovou půdu pro komín a shledal ji dostatečně únosnou, oproti původnímu plánu jen navrhnul kvůli snížení tlaku ze 4 kg/cm2 na 3,5 kg/cm2 rozšíření základové desky o 30 cm na průměr 9,3 metru. 8. srpna se konalo povolovací řízení, komise prozkoumala plány a 13. září udělil Magistrát hlavního města Prahy stavební povolení. Stavební práce na komíně vedl komínář V. Pišl. Po výstavbě proběhla společná kolaudace slévárny a komína, povolení užívat stavby udělil magistrát 21. května 1930.

Základová spára komína byla umístěna v hloubce 4,5 metru, na metr silnou betonovou základovou desku navázalo nadzákladové zdivo výšky 3,5 metru, do kterého se napojil kouřový kanál o šířce 240 cm a výšce 270 cm. Komín vyzděný z radiálních cihel s dva metry vysokým soklem dosáhl u terénu vnějšího průměru 6,1 metru a tloušťky zdiva 68 cm. Dřík byl vyprojektován s konstantní konicitou 4 % po celé výšce. Do výšky 7 metrů nad terénem chránilo zdivo dříku vyzděné ochranné pouzdro tloušťky 15 cm. 

Ve zdivu tloušťky 42 cm byl usazen ve výšce 37 metrů nad terénem železobetonový kruhový prstenec o průměru 4,5 metru spojující 200 cm vysoké konzoly nesoucí desku tloušťky 20 cm. Ta tvořila i dno nádrže s objemem 200 m3 o vnitřní šířce 121 cm v dolní části a 237 cm v horní. Hladina vody mohla dosáhnout výšky 560 cm. Vnější průměr nádrže dosahoval v dolní části hodnoty 8 metrů, v horní 9,6 metru. Vnější plášť tvořila zděná přizdívka tloušťky 15 cm, která byla doplněna o výrazný nápis „Českomoravská Kolben-Daněk“ vyzděný z cihel. Podobu nápisu musel stavitel Fischer řádně vyprojektovat (vymalovat v rastru cihel) a nechat si továrnou schválit (stalo se tak 1. října 1929). Název firmy byl následně vyzděn ve dvou řádcích, celková šířka textu dosáhla rozměru kolem 12 metrů a jeho výška kolem 3,5 metru.

V roce 1932 se objevila ve dříku komína (v části pod nádrží) veliká trhlina zhruba 30 metrů dlouhá, místy až 5 cm rozevřená. Na její opravu podala nabídku firma Arch. Karel Řezníček, tepelně technická stavební kancelář na Praze 7, nicméně finální opravu provedla opět firma stavitele Fischera, a to s bezplatně poskytnutou komínářskou prací za podmínky, že továrna dodá materiál a nádeníky ve své režii.

V roce 2002 podala městská část Praha 9, odbor školství a kultury, podnět na prohlášení komína za kulturní památku. Ministerstvo kultury České republiky zahájilo řízení a dospělo k názoru, že komín je „hodnotným architektonickým příkladem industriální stavby a významným dokladem stavebního i technologického vývoje průmyslových závodů, určujících po celé 20. století charakter zástavby této části hlavního města Prahy“. V dubnu roku 2003 jej prohlásilo i přes nesouhlas vlastníka pozemku, na kterém stavba stála, za kulturní památku. Architektonicky i technicky cenný komín byl i přesto toho roku zbořen.

Dnes je tato část areálu zbavena všech průmyslových budov a na volném prostranství se pořádají bleší trhy.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015.

SOA Praha, fond Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s. 1927–1945, karton 286.

Ministerstvo kultury ČR, Rozhodnutí o prohlášení komína za kulturní památku ze dne 8. 4. 2003.