Čokoládovna

V devadesátých letech 19. století založil na Královských Vinohradech František Maršner podnik na výrobu orientálních cukrovinek, který se později stal největší továrnou na čokoládu u nás. Průmyslový areál se postupně rozšiřoval, s čímž vznikla i potřeba nového energetického zdroje. Stavbu strojovny, kotelny a komína povolil Magistrát hlavního města Prahy 5. července 1922. Plán komína s vodojemem byl schválen 23. října 1922 a 4. ledna 1923 bylo vše postaveno a zkolaudováno. Komín postavil podle vlastního návrhu stavitel J. Kohout z Prahy.

Komín vysoký 55 metrů se světlostí v koruně 150 cm nesl ve výšce 24 metrů železobetonový rezervoár o objemu 100 m³. Podle plánů byla nádrž řešena jako válec (tedy bez konicity vnějšího pláště) – vnější průměr dosáhl rozměru 8,2 metru, celková výška pěti metrů (od uložení konzol až po nejvyšší bod střechy). Na dříku komína byl vyveden nápis značky „Orion“ zaregistrované v roce 1914 a po obvodu vodojemu napsáno „Čokoláda Orion“.

Po plynofikaci a olejofikaci kotelny byl již v době existence společnosti Ústavu sér a očkovacích látek (Sevac) komín (údajně v dezolátním stavu) jako nepotřebný zbořen – 25. května 1981 bylo vydáno stavební povolení k demolici, kterou provedl podnik Vítkovické stavby, Ostrava, v roce 1982.

V roce 2008 byly zbořeny poslední budovy slavné čokoládovny a na uvolněném místě vyrostl bytový komplex s názvem Rezidence Korunní.

Martin Vonka – Robert Kořínek, Komínové vodojemy. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2015.

Josef Stocký – Emil Ženatý (eds.), Sedmdesát let technické práce: sborník vydaný k jubilejnímu sjezdu československých inženýrů v Praze roku 1935, Praha 1935, s. 342–343.

Lukáš Beran – Vladislava Valchářová (eds.), Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, Praha 2005, s. 125.

Úřad městské části Praha 10, Referát administrativy a archivu SÚ. Karton Zbořený dům č. p. 1895, Vinohrady No. 2569.