Ústřední skladiště Ministerstva pošt a telegrafů

Praha 9
Česká republika
50°6'33.836"N14°30'43.51"E
č. 282
Známá výška: 42 m   
Známá světlost: 170 cm   
Stavitel: Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol.
Rok výstavby: 1934
Kulturní památka
Historie

Jednou z mnoha stavebních akcí Ministerstva pošt a telegrafů se stala novostavba budov pro hospodářské ústředny. V ulici Kolbenova, přímo naproti ČKD, byl v roce 1935 dokončen areál s administrativní budovou, dílnami, garážemi a plošně nejrozsáhlejší budovou skladiště telegrafní hospodářské ústředny ve tvaru písmene E. Tu provedly v letech 1931–1932 stavební firmy Ing. Dr. Karel Skorkovský a Pražská stavební a betonářská společnost. A na parcele č. 1116/1 vyrostla nová kotelna se 42 metrů vysokým komínem o světlosti v koruně 170 cm. Kotelna stála západně od komína, kouřovod vedl pod zemí. Severně od komína se pak nacházela budova skladiště uhlí. Po válce se do areálu nastěhovaly automobilové závody Praga, jejichž továrnu v Libni značně poškodilo spojenecké bombardování. Po roce 1989 byly skladiště uhlí a kotelna zbořeny, čímž se stal komín nefunkčním. V průběhu devadesátých let 20. století byla výroba ukončena a areál změnil několikrát majitele. Poslední vlastník, společnost Creviston, a. s., komplex zčásti sanuje, zčásti (včetně haly E) pronajímá.

Stavitel komína není z dostupných archiválií znám, nicméně podle mnoha konstrukčních podobností a shody řady detailů jak komína, tak i nádrže s komínem zbrojovky v Přelouči z roku 1932 se lze domnívat, že komín postavila stejná firma – Ing. Josef Jaroslav Hukal a spol. Technologii (rozvody vody) vyprojektovala a instalovala karlínská firma Ing. Jaroslav Matička – v lednu 1934 započala instalatérské práce na budovách i vodojemu a 3. dubna 1935 byla provedena tlaková zkouška.

Komín patří do skupiny ryze praktických komínů – tedy postavených bez nadměrné ornamentálnosti. Na 5 metrů vysoký nezdobný podstavec o průměru u terénu 4,4 metru navazuje dřík s konicitou 4,8 % ukončený bez hlavice. Vše je vyzděno z červených komínovek. Poslední vrstva cihel na koruně je dnes kryta betonovým věncem. 

Ve výšce 24 metrů nad terénem je umístěn vodojem o objemu 50 m3. Nese ho železobetonová deska o průměru 7,1 metru, přičemž 75 cm zabírá po obvodu ochoz. Nestabilní zábradlí výšky 114 cm podtrhuje praktické a levné řešení komína – je tvořeno sloupky z L-profilu a mezi nimi je ve dvou úrovních natažen silný drát. Vnější stěna je výrazně kónická (1 : 11) – tím je pohyb po ochoze značně nepohodlný, neboť do komunikačního prostoru zasahuje vnější líc nádrže. Nádrž je uvnitř široká 87 cm dole a v nejširším místě nahoře 134 cm, výška hladiny mohla dosáhnout 3,4 metru. Krytina byla původně nejspíš plechová, dnes chybí.

Voda byla do nádrže čerpána z místní studny vzdálené přibližně 10 metrů od komína s možností jejího doplnění pitnou vodou z veřejného vodovodu. Sloužila především k hasebním účelům (pro systém hydrantů rozmístěných po areálu), ale také pro kotelnu nebo kropení uhlí ve skladišti.

Vodovodní potrubí je umístěno podle tehdejších zvyklostí netradičně, a to volně podél dříku, a skládá se ze tří částí. Při pohledu na dřík patřilo levé potrubí napojení na vodovodní řad z ulice. Zde jako pojistka proti plýtvání vodou při náhodném přeplnění, kdy by přebytek odcházel přelivem, sloužil plovák napojený na uzavírací kohout. Prostřední potrubí bylo také přívodní, v tomto případě pro vodu ze studny, přičemž zároveň plnilo i funkci potrubí odběrného – za tímto účelem se těsně pod nádrží oddělila část se šoupětem a sacím košem ve dně. Pravé potrubí pak bylo odtokové (tedy přelivné a výpustné zároveň – pro vypouštění vody se opět pod nádrží oddělilo samostatné potrubí se zpětnou klapkou a šoupětem). Propojení potrubí se odehrálo pod dnem rezervoáru u plošinky.

Dodnes se dochovala původní důkladná izolace potrubí. Jedná se o izolační tvárnice z korku ve dvou vrstvách spojené pojivem a obalené ochrannou vrstvou.

Komín se stal posledním postaveným komínem s vodojemem v této průmyslové části Vysočan. Severně od komína se již nacházely tři komíny v areálu ČKD a jižně (v ulici Poděbradská) dominoval stometrový komín spalovny a komín šroubáren. A dnes zůstal posledním přeživším.

Na návrh městské části Prahy 9, odboru školství a kultury, byl komín v roce 2003 prohlášen za kulturní památku jako „hodnotná ukázka průmyslové architektury a současně cenný doklad původní průmyslové zástavby této části hlavního města Prahy“. Nutno dodat, že komín je v současné době jediným ze všech komínů s vodojemem, který má status kulturní památky. V areálu bývalé Pragovky jsou kulturní památkou navíc i sousední hala E a nedaleká hala č. 19.

Zdroje informací

Martin Vonka – Robert Kořínek – Jana Hořická – Jan Pustějovský, Komínové vodojemy. Situace, hodnoty, možnosti, Praha 2015.

Lukáš Beran – Vladislava Valchářová (eds.), Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, Praha 2007, s. 170.

Sedmdesát let technické práce, sborník vydaný k jubilejnímu sjezdu československých inženýrů v Praze roku 1935, Praha 1935, s. 352.

Archiv Pražských vodovodů a kanalizací, fond Pražské vodárny, sign. H-1744, karton 577, pod čp. 616 Vysočany.

Ministerstvo kultury ČR, Rozhodnutí o prohlášení komína za kulturní památku ze dne 14. 4. 2003.