Cihelna, Konečný & Nedělník

Držovice
U Cihelny
Česká republika
49°29'37.862"N17°8'8.138"E
č. 20
Známá výška: 41 m   
Známá světlost: 114 cm   
Rok výstavby: 1894
Historie

V roce 1887 založili společníci Rudolf Konečný a Josef Nedělník stavební firmu se sídlem v Prostějově a postupně se stali v kraji významnými staviteli. Společnost prováděla široké spektrum staveb – od těch soukromých, přes veřejné až po stavby průmyslové. Na základě současného poznání projektovala v rámci průmyslových zakázek i tovární komíny, nicméně jejich stavbu prováděli nejspíš externí dodavatelé.

Brzy se stavitelé rozhodli rozšířit své podnikání o výrobu stavebního materiálu, a tak si vyprojektovali vlastní kruhovou cihelnu podle Hoffmannova patentu, situovanou severně od Prostějova v obci Držovice. Projekt vznikl v lednu 1894, opatřen byl razítkem společností „R. Koneczny & J. Nedelnik“ a jako stavitel se pod něj podepsal „R. Koneczny“. Povolení k výstavbě bylo uděleno Okresním hejtmanstvím 17. března téhož roku.

Kruhovka zprovozněná v roce 1895 měla šestnáct komor, čtyřřádkové topení (tj. čtyři otvory v jedné řadě umístěné v klenbě pro sypání uhlí) a spodní odtah do centrálního komína umístěného v ose pece. V cihelně se vyráběly pouze plné cihly, a to ručně. Tento způsob převládal až do roku 1939, kdy začal syn zakladatele Josef Nedělník uvažovat o přechodu na strojní výrobu. K tomu si nechal zpracovat posudek od profesora české vysoké školy technické v Brně a odborného poradce Jednoty pro zvelebení průmyslu cihlářského a Jednoty průmyslu vápenického Ing. Dr. techn. Josefa Matějky.

Na první pohled upoutá pozornost netradičně vertikálně žebrovaný komín situovaný v těžišti kruhové pece. Typologicky stejných komínů bylo na našem území postaveno velice málo – kromě Držovic se dodnes dochovaly na našem území jen dva a kupodivu nedaleko – v cihelně ve Slavoníně (část Olomouce) a ve vápence v Grygově. Oba dva komíny jsou starší než ten držovický. Podoba všech tří komínů ale není již původní – horní oválné částí dříků byly v minulosti přestavěny, respektive ubourány. Existuje ale ještě jeden podobný žebrovaný komín, byť v trochu odlišné podobě – dřík je po výšce rozčleněn římsami do tří hmot. Nachází se v Poštorné (dnešní část Břeclavi) a patřil továrně na hliněné zboží.

Ve fondu stavitelské společnosti se dochovala celá řada plánů komína včetně skic a pracovních návrhů. Lze z nich usuzovat, že stavitelé se setkali s návrhem takovéhoto konstrukčně atypického komína poprvé. Nicméně plně prokázat autorství návrhů firmou Konečný & Nedělník nelze. Na většině plánů totiž chybí signatury či datace. V prvotním návrhu měl dřík osm žeber, finální projekt uvažoval již s žebry dvanácti. Konečný návrh stanovil výšku komína na hodnotě 40 m a světlost v hlavě 115 cm. V této podobně byl zřejmě i komín zrealizován, byť vlivem pozdější přestavby horní oblé části (bez žeber) to nemůžeme s jistotou potvrdit. Zaměření stávajícího stavu ukazuje dnes výšku 41 m a světlost 115 cm.

Zdivo dříku je duté a sestává se z vnitřní a vnější stěny. Ty jsou ve vzniklé dutině radiálně propojeny zdivem tak, že vystupuje z vnějšího líce a pohledově tvoří žebra. Ty průřez ztužují a navíc dodávají dříku originální a pro komíny kruhových pecí podle Hoffmannova patentu typický vzhled. Vzduchové dutiny uzavřené ve zděném profilu měly praktickou funkci – komín tepelně izolovaly za účelem co nejmenšího ochlazování vnějším prostředím, a tedy zajištění lepšího tahu.

Kouřové odtahy z jednotlivých komor kruhové pece o rozměrech 43,6 x 13,6 metru se nacházejí na úrovni podlahy pece. Napojují se na centrální kouřový kanál šířky 80 cm a výšky 150 cm umístěný v ose pece a uložený o 120 cm výše, než je podlaha pece. V místě napojení kouřovodu na komín je vnitřní profil komína oválný (150 / 120 cm – větší rozměr je ve směru kouřovodů), o něco výš je již průduch tvořen pravidelným válcem o světlosti kolem 120 cm. Novější oblá nástavba výšky 11 metrů je pak vystavěna z komínovek ze třech oddílů. Ve výšce 2,9 metru nad dnem komína (které je na stejné úrovni jako dno kouřovodu) je dodnes dochován regulátor tahu, respektive kouřová klapka. Její ovládání se dělo v nadpecním prostoru.  

Neznámo kdy byla kruhová pec přestavěna na tunelovou. V té době zřejmě došlo i k přestavbě celé hmoty cihelny do dnešní podoby. Nepůvodní je taktéž svázání dříku ocelovými obručemi.

Provoz cihelny skončil koncem prvního desetiletí 21. století. V té době byla doložena výrobní kapacita cihelny 36 500 tun zboží za rok, přičemž sortiment tvořily cihly plné a voštinové.

Areál využívá dnes soukromý podnikatel ke svým aktivitám. Nevyužívanou budovu pece a komín se snaží v rámci svých možností udržovat.

Zdroje informací

GRÜTER ŠIMKOVÁ, Štěpánka: Stavební firma Konečný & Nedělník a její role v prostějovském stavitelství let 1887-1918. Diplomová práce, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno 2005.

SOkA Prostějov, Stavební firma Konečný a Nedělník.

Vyjádření k žádosti o vydání integrovaného povolení Leasing Morava s.r.o., CENIA, česká informační agentura životního prostředí, 2007.