Cukrovar Filipa Ludvíka hraběte Saint­ Genois d’Anneaucourt

Středomoravský region patřil mezi významnou oblast s rozvinutým cukrovarnickým průmyslem. Jeden z prvních cukrovarů v tomto regionu založil na místě bývalého pivovaru v Čelechovicích na Hané roku 1839 hrabě Filip Ludvík Saint-Genois d’Anneaucourt. Výroba byla v té době ruční bez strojů, nicméně v areálu již stála kotelna a komín založený na pilotech vysoký 18 sáhů (tj. přibližně 34 metrů). Technologické zařízení cukrovaru bylo postupně modernizováno a dnešní oktogonální komín výšky kolem 50 metrů byl postaven zřejmě v roce 1878 již za vedení následníka zřizovatele hraběte Moritze Saint-Genois d´Anneaucourt. Po jeho smrti v roce 1886 přešel do majetku společnosti Aug. Cesar, V. Zappezauer a Dr. Haas a brzy na to do rukou vídeňské bankovní firmy J. M. Miller & Co. V roce 1901 jej pak odkoupili místní sedláci za 1 440 544 korun a cukrovar tak přešel plně do českých rukou.

9. února 1905 cukrovar vyhořel. Masivní požár zlikvidoval do základů celou řadu budov – především pak varnu, melasník a vápenku, kotelna požár přestála. Asekurační spolek uhradil škodu ve výši 491 947 korun a velice rychle začaly stavební obnovovací práce, které trvaly neuvěřitelně krátce – od března po říjen, takže se na podzim mohla rozběhnout další kampaň navíc s ještě vyšší denní kapacitou výroby. Tyto nové budovy (např. varnu a strojovnu, kotelnu a elektrické a filtrační stanice) vystavěla prostějovská stavební firma Konečný a Nedělník. Cihly na stavbu zřejmě dodala kruhová cihelna Františka Coufala ze Smržic (soudě podle kolku „FR. COUFAL, Smržice“ na odhalených cihlách při demolici).

Při této rekonstrukci komín zčásti pohltila budova varny. Komín svým půdorysem zasahoval z jedné strany do fasády budovy, a tak stěny varny byly dozděny ke komínu na sraz. Kotelna stála v té době severně od komína, na ní pak navazovala podniková elektrárna. V této nové podobě se pak cukrovar dochoval do doby své demolice v roce 2016.

K cukrovaru patřila i cihelna (v Hliníkách, tzv. Kostivárna), která vyráběla cihly pro jeho potřebu a částečně i na prodej – nelze vyloučit domněnku, že cihly na komín pocházely právě z této cihelny (v podstavci jsou patrné cihly s kolkem „HC“).  Dnes cihelnu připomíná ulice Hliníky, na jejímž místě se nacházelo hliniště.

V roce 1945 byl dán cukrovar pod národní správu a o tři roky později proběhlo znárodnění. V roce 1981 skončila řepná kampaň se ztrátami a počítalo se s tím, že byla i poslední. To se následující rok potvrdilo, stroje cukrovaru se již nerozběhly a komín vychladl. Kronika na to pamatuje slovy: „Byl to smutný pohled na ztichlý závod, který skoro 1 ½ století byl přínosem nejen pro Čelechovice, ale i široké okolí.“

Komín o aktuální výšce 46 metrů s hořejší světlostí 200 centimetrů je zděný z plných cihel výšky 7 centimetrů a po výšce je členěný na podstavec a dřík s hlavicí. Oktogonální dřík má konicitu 4,2 % a je korunován stroze pojatou hlavicí. Horních deset metrů dříku je ale nepůvodních. V archivu stavební firmy Konečný a Nedělník se nachází koncept výkresu s nadpisem „Obnovení dříku a hlavy hlavního parního komína v cukrovaru Čelechovicích“. Není datován, ale nalézá se mezi archiváliemi z doby obnovy cukrovaru v roce 1905. Nepůvodní část potvrdil i stavebně-technický průzkum. Navíc jsou v původní části dříku vnitřní stupadla tvořena prostou ocelovou tyčí vsazenou do zdiva, zatímco v části nové jsou stupadla již ve tvaru písmene U. Patrně z té doby pochází i ztužení dříku čtyřmi ocelovými horizontálními pásy spojenými párem pásové oceli ve všech rozích osmibokého profilu.

Podstavec na osmiboké základně je relativně nízký – jeho současná výška s ohledem na okolí zasypané stavební sutí je 3,2 metru, šířka u terénu je 5,29 metru. Jednotlivé stěny podstavce jsou vzájemně staženy ocelovými kleštinami se závlačemi. Vnitřní průduch tvoří pravidelný válec o průměru 200 centimetrů (dřík tak není po výšce členěn na oddíly). Neznámo kdy došlo k vybourání poměrně velkého otvoru v podstavci o rozměrech 160 x 200 centimetrů, překlad je tvořen pěti válcovanými profily I 240.

V podstavci komína je vlivem poškození patrný systém ochranného pouzdra – 2,5 metru nad současným dnem komína je osazen věnec z hrubě a nepravidelně opracovaných kamenných kvádrů, na kterém je posazeno nosné zdivo dříku. Pod ním je vyzděné pouzdro tloušťky 25 centimetrů provázané s nosným zdivem občasnými zděnými konzolami. Mezi přizdívkou a nosným zdivem je vzduchová mezera kolem 20 centimetrů. Toto konstrukční řešení tak umožnilo vždy jednoduše a nenáročně vyměnit exponovanou část vyzdívky. Pod věncem je pravidelně po obvodu rozmístěno 8 větracích kanálků o rozměrech 9 x 9 centimetrů.

Dnes je zdivo komína místy oprýskané (hlavně v dolních partiích) – a to jako následek nejen demolice přilehlé budovy, ale částečně i tím, jak do něj zatékala voda kvůli provázanosti s budovou varny.

Asekurační odhad z roku 1927 dokládá složení kotelny, na kterou byl komín napojen. Instalováno v ní bylo několik kotlů systému Fairbairn, každý o výhřevné ploše 220 m2, ale o různém přetlaku: čtyři kotle o přetlaku 7 atmosfér, dva kotle o přetlaku 8 atmosfér a čtyři kotle o přetlaku 10 atmosfér (všechny kotle dodala společnost Breitfeld, Daněk a spol.). Dále pak asekurační ocenění udávalo v roce 1939 cenu komína 53 628 Kč (105 153 Kč bez vlivu stáří – tj. cena za novou stavbu). Odhad ceny staveb cukrovaru (bez technologie) činila 5 882 990 Kč (cena nové stavby: 7 374 345 Kč), podíl ceny komína na celkové ceně objektů (bez technologie) tak tvořila 0,91 %. V roce 1947 pak odhadní cena komína činila 302 586 Kčs a podíl ceny komína na celkové ceně objektů (bez technologie) byl 1,2 %.

V roce 2016 nechal nový majitel Armex Oil, s.r.o., zbořit výrobní budovy cukrovaru s tím, že volné pozemky využije k vybudování přečerpávací stanice paliva. Demoliční práce mimo jiné odhalily základní kámen z doby pivovaru s dvěma vročeními – 1839 a 1877 (kámen ukrýval plechovou butylku – prázdnou). Komín demoliční práce dle slov majitele překvapivě přestál, a tak uvažuje o jeho využití jako nosiče reklamy. Již nekouřící dominanta má tak nadále šanci nést symboliku rozvoje obce, na kterém se cukrovar významně podílel.

Národní archiv, Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického, Praha 1886–1950, i. č. 13.

Moravský zemský archiv v Brně, Akciová společnost rolnického cukrovaru, Čelechovice na Hané (1869–1953).

JANČÁLKOVÁ, Blažena: Akciová společnost rolnického cukrovaru (1869–1953). Inventář, SOkA Prostějov 1982.

SOkA Prostějov, Místní národní výbor Čelechovice na Hané, Pamětní kniha obce Čelechovice na Hané – I. díl, 1918–1968, s. 28, 44, 48.

SOkA Prostějov, Místní národní výbor Čelechovice na Hané, Pamětní kniha obce Čelechovice na Hané – II. díl, 1968–2002, s. 263–264.

Die Rübenzuckerfabrik des Grafen Saint-Genois in Czellechowitz bei Proßnitz in Mähren. Oekonomische Neuigkeiten und Verhandlungen 2, 1840, č. 91, s. 726.

Rolnický akc. cukrovar v Čelechovicích. Listy cukrovarnické 19, 1901, s. 456.

Asekurační spolek cukrovarníků v rakousko-uherském mocnářství v Praze. Národní listy 46, 31. ledna 1906, č. 30, s. 9.

NĚMCOVÁ, Romana et al.: Čelechovice na Hané: 1315–2015. Čelechovice na Hané, 2015, s. 181.