Stříbrné hutě

Při soutoku Litavky a Obecnického potoka byla v roce 1786 založena huť na stříbro a olovo. V celé své historii měla několik továrních komínů, a to nejen od parního kotle (první parní stroj byl instalován v roce 1850), ale hlavně od hutních pecí. A právě zde prezentovaný komín byl napojen na pece v pražírně a shánírně (tzv. Treibwerku) a odváděl z nich vzniklé plyny. Je tedy typickou ukázkou komína, který neposkytoval tah parnímu kotli, ale jiné technologii – pecím. Kouřové kanály byly přibližně 200 metrů dlouhé a různě členité, což napomáhalo sedimentaci prachu z hutních plynů. Ty totiž obsahovaly nezanedbatelné množství olova a stříbra, takže se vyplatilo v kanálech tuny usazeného prachu ručně těžit a vracet do výroby.

Komín je dnes obestřen několika nejasnostmi. Není možná kompletně celý původní. Na základě indicií lze vyvodit poznatky, že podstavec je mnohem starší (teoreticky i z padesátých let 19. století) a dřík novější. Komín je totiž již zakreslen v situačním plánu hutě z roku 1878 a je nepravděpodobné, že by v této době byl dřík postaven z komínovek. Navíc některé speciální tvarovky užité na dříku poukazují na sortiment cihelny společnosti Ant. Dvořák a K. Fischer, což by ukazovalo na dataci od roku 1895 a dál.

Zpět ale k podstavci. Ten jen věru unikátní, bez nadsázky jej lze označit za architektonicky nejhodnotnější na území celého Příbramska. Podstavec má čtvercovou základnu o šířce 5,7 u terénu a jeho celková výška je necelých 10 metrů. Po výšce je postupně gradován ve třech úrovních: základnu tvoří kamenná část na čtvercovém půdorysu a na ni navazuje přechod na část oktogonální s mělkými nikami ve dvou řadách nad sebou, ve kterých jsou vyzděny výrazné motivy ve tvaru písmene X a T. Následuje výrazná římsa a opět oktogonální část, tentokrát s jiným vyzděným ornamentem. Opět římsa a pak už začíná kruhový dřík. Vyzděný je z klasických plných cihel, na některé detaily bylo užito speciálně tvarovaných cihel nebo cihel o nestandardních rozměrech.

Komín byl v minulosti ubourán na výšku 52 metrů a zastřešen plechovou stříškou. Areál dodnes slouží stejnému průmyslovému odvětví, komín byl ale v roce 1981 odstaven a je zachován jako památka připomínající historii hutnictví stříbra a olova na Příbramsku. Hned vedle něj stojí budova nízkých šachtových pecí, která byla přestavěna na podnikové muzeum hutnictví stříbra a olova. V letech 1979–1980 doplnil siluetu hutí nový železobetonový komín o výšce 160 metrů nesoucí nápis KOVOHUTĚ.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 178–179.

Röstofen und Treibherdgaskanäle bei der Silberhütte in Přibram, výkres ze dne 22. 2. 1883, Kovohutě Příbram – podnikový archiv.

Zdeněk Kunický, Karel Vurm, 700 let hutnictví stříbra a olova na Příbramsku (1311–2011), 225 let Stříbrné hutě – Kovohutí Příbram (1786-2011), Kovohutě Příbram, 2011, ISBN 978-80-260-0451-6, s. 161.

Martin Vonka, Významné tovární komíny v ČR – Kovohutě Příbram, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.