Cihelna

Tento výjimečný komín byl vystavěn společně s kruhovou cihelnou v letech 1883–1884, a abychom mohli plně pochopit jeho jedinečnost, tak se musíme nejprve podívat do historie o pár desítek let nazpět, a to do doby vynálezu kruhové pece neboli kruhovky. Tu si nechali v Prusku a Rakousku patentovat královský stavitel v Berlíně F. E. Hoffmann a městský stavební rada v Gdaňsku A. Licht v roce 1858. Oproti dřívějšímu způsobu periodického pálení nastala doslova revoluce. Zatímco při starém způsobu veškeré teplo vzniklé pálením unikalo nezužitkováno pryč komínem, tak Hoffmann přišel s jednoduchým a technicky vtipným řešením. Nejprve nechal čerstvý vzduch nasávaný tahem komína předehřát průchodem přes vypálené cihly (či jiná staviva), a pak výpalem vzniklé teplé spaliny prohnal přes čerstvé cihly, které tím dosušil a předehřál. To vše se odehrávalo v peci o kruhovém, později oválném půdorysu, v níž probíhal kontinuální proces vypalování. Tento geniální princip celý výpal urychlil, a to současně za výrazně menší spotřeby paliva, než vykazoval starý způsob. Komín se tak se svým tahem stal jednou z nejdůležitějších staveb pece s přímým vlivem na kvalitu vypalování.

Nicméně i přes zjevné výhody se rozšíření po celém světě dočkala kruhovka až po roce 1867, kdy za ní na světové výstavě v Paříži dostal Hoffmann první cenu. Mnoho dalších konstruktérů pak na tento vynález navázalo mnoha zlepšujícími návrhy a díky jim vznikala celá řada alternativních systémů, přičemž základní princip vynálezu – kontinuální vypalování – byl stále zachován.

Tento princip s sebou ale nesl jednu nevýhodu, kterou původní technologie neměly. Patentovaným způsobem výpalu totiž vznikaly spaliny, které se ochladily průchodem skrze syrové cihly a navíc se obohatily o vodní páry. Snadno tak mohla nastat situace, kdy se spaliny mohly v komíně dál ochlazovat natolik, že mohl být výrazně narušen přirozený tah. Aby se toto riziko eliminovalo, tak se začaly stavět komíny s dutými stěnami, které vnitřek komína izolovaly do té míry, aby spaliny byly co nejméně ochlazovány vnějším prostředím. František Klokner v roce 1906 píše: „Takových komínů bylo postaveno velmi mnoho dle vzoru Hoffmannova při jeho kruhových pecích, a dobře se zde osvědčují.“

A jeden konkrétní typ dutého komína dostal v šedesátých letech 19. století podobu zde uvedeného. Tomu dominují vnější vertikální žebra, která ztužují dutý průřez zdiva dříku, čímž dostává komín originální a výjimečný vzhled.

Takovýchto konkrétních komínů bylo na našem území postaveno velice málo – kromě Slavonína dodnes stojí hned dva a kupodivu nedaleko – v cihelně Držovice a ve vápence v Grygově. Jejich podoba zde není ale bohužel již původní – jejich horní oválná část byla (možná i několikrát) přestavěna za užití radiálních cihel.

V roce 1981 došlo k prohlášení slavonínské cihelny kulturní památkou, dlouhá léta ale chátrala, až v letech 2010–2012 byla přestavěna pro potřeby firmy poskytující polygrafické služby. Komín ale ztratil svoji původní podobu. Památkáři označili horní oválnou část za nepůvodní, takže byla až po ozdobnou římsu ubourána. Částečně měli pravdu, ona ta horní část byla evidentně v dávné minulosti možná i několikrát přestavěna či nastavěna. Ale i tak byl poslední dochovaný stav konstrukčně i vizuálně originálnímu stavu nejblíže a nynější podoba je tomu již velice vzdálená.

Výška před rekonstrukcí činila 37 metrů, původní byla ale ještě o něco vyšší, jak ukazuje dobová fotografie cihelny z přelomu 19. a 20. století uložená v archivu Vlastivědného muzea v Olomouci. Komín byl možná navýšen při přestavbě v roce 1891, kdy původních 14 komor bylo rozšířeno na komor 18.

Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014, s. 160–161.

Lukáš Beran, Vladislava Valchářová, Jan Zikmund, Industriální topografie / Olomoucký kraj, Praha, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2013, ISBN 978-80-01-05230-3, s. 59.

T. Vott, Kruhové pece pro pálení zboží cihlářského, vápna a cementu, Cement, železo a beton, č. 3, 1908, s. 84.

Martin Vonka, Jak se co dělá – cihla, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.

Martin Vonka, Významné tovární komíny v ČR – Cihelna Olomouc-Slavonín, Fabriky.cz, www.fabriky.cz, ISSN 1804-9443.

Josef Rudolf Fiala, Kruhovka / Konstrukce kruhovky, 1. svazek, Brno, Jednota pro zvelebení průmyslu cihlářského, 1926.

LT C 29/Ub Býv. Cihelna, Olomouc-Slavonín, KODA, 12. 2. 2009, koda.kominari.cz.

Rudolf Bárta, Vynálezce kruhovky Fr. E. Hoffmann v Praze, Dějiny věd a techniky, č. 3, 1971, s. 177.

Rudolf Bárta, Sto let Hoffmannovy kruhovky, Stavivo, č. 12, 1958, s. 481–482.