Olejna, Meisl a Spiegel

Při východním okraji města Uhlířské Janovice stály u potoka Výrovky tři mlýny, přičemž prostřední mlýn č. p. 32 se v minulosti dočkal přestavby na nový průmyslový účel. Její počátky spadají do roku 1907, kdy Bohumil Meisl a Josef Spiegel si v té době Suchomelův mlýn přebudovali na olejnu.

Projektovou dokumentaci výrobny oleje a plán komína se statickým výpočtem vypracoval v letech 1906-1907 místní mistr zednický a tesařský Josef Gallat. Dle projektu bylo mlýnské zařízení zrušeno a v uvolněných prostorech vznikla čistírna, lisovna, nádrž na olej, byt strojníka, kanceláře a komory. Navíc byla provedena při západní straně přístavba se stojatým parním kotlem a skladištěm uhlí. A částečně do obvodového zdiva kotelny byl vsazen i 18 metrů vysoký tovární komín se světlostí 60 cm a opatřený lapačem jisker. Stavitelem komína byla pražská odborná stavební společnost J. Kohout & spol.

28. února 1907 se konalo místní šetření za účelem povolení stavby. Komise mimo jiné řešila riziko požáru potencionálně vzniklého od komína, proto se zabývala vzdálenostmi komína od nejbližších budov a s uspokojením shledala, že nejblíže jsou stodoly mající ohnivzdornou krytinu. Ke komisi se dostavil soused František Pětiletý a ke stavbě nového provozu měl pouze jednu podmínku, a to že „kouř z továrního komína nebude škoditi květu stromů na jeho zahradě“. Komise nicméně do zápisu poznamenala, že tato situace stejně nepadá v úvahu, jelikož se v olejně nebude v jarních měsících pracovat.

27. července 1907 se konala kolaudace a výroba byla povolena. V roce 1909 Josef Ledr zmiňuje, že závod zpracoval za jedno období 500 tun řepky, ze které se vyrobí 170 tun oleje a 280 tun pokrutin. V roce 1910 došlo k mírnému rozšíření půdorysu továrny. Stávající kotelna byla zrušena a její místo zabrala rozšířená lisovna. V přístavbě vedle ní pak vznikla strojovna a kotelna s novým cornwallským kotlem.

V roce 1914 olejna vyhořela. Výrobu obnovili po několikaleté přestávce až noví majitelé. V roce 1927 byl ale dalším novým vlastníkem provoz ukončen a továrně se vrátil původní účel mletí mouky. Ten přetrval až do roku 1960, kdy byl mlýn zrušen. V roce 1982 došlo z nařízení Místního národního výboru k demolici mlýna, tehdy nazývaného Pivoňkův. Ponechán byl jen komín. Uvolněné místo zaplnila skládka. Dnes je ale místo kolem komína zrekultivováno, zatravněno a komín sloužící jako hnízdiště čápů se stal dominantou malého veřejného prostoru s nově vybudovaným dětským hřištěm.

Oktogonální podstavec o šířce 196 cm je vyzděn z plných cihel a ukončen je jednoduše pojatou římsou. Zdivo podstavce a římsa jsou v několika místech narušené, což bylo nejspíš způsobeno při odbourání zdi kotelny, se kterou byl při výstavbě komín přímo spjat. Dřík s konicitou 5 % je oblý a vyzděný z červených komínovek. Komín byl neznámo kdy snížen, výška dříku je aktuálně 10,5 metru, přičemž navýšení terénu kolem komína způsobilo i celkové snížení jeho viditelné výšky – ta je celkem 13 metrů.

SOkA Kutná Hora, Okresní úřad Kutná Hora.

LEDR, Josef: Dějiny města Uhlířské Janovice. Kutná Hora 1909, s. 228

Prostřední, Holoubkův mlýn. [citováno: 1. 2. 2018]. Dostupné z: vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5353-prostredni-holoubkuv-mlyn.

Vodní mlýny. [citováno: 1. 2. 2018]. Dostupné z: vodnimlyny.cz.

Nejstarší firma rakouská, J. Kohout & spol., Praha III, katalog firmy, kolem 1910