Akciová společnost strojírny, dříve Breitfeld & Daněk, podniková elektrárna

Tovární areál Akciové společnosti strojírny, dříve Breitfeld & Daněk vznikal v Karlíně postupně od poloviny 19. století, až zabral obrovský prostor ohraničený dnešními ulicemi Křižíkova, Kollárova, Pernerova a Šaldova. Komplex, rozdělený Thámovou ulicí do dvou hlavních bloků, doplňovala i řada továrních komínů. Nejvyšší z nich vyrostl na samém počátku 20. století při nově zbudované elektrické centrále v nároží Pernerovy a Šaldovy ulice. Ta měla dodávat elektrický proud pro celý tovární areál. Komín je ale zajímavý především z dnešního pohledu, neboť zůstal jako jediný z někdejších strojíren dochovaný, a co víc – slouží v současnosti novému praktickému využití.

Nová elektrická centrála se strojovnou, kotelnou a vysokým továrním komínem byla naprojektována roku 1900 v jihovýchodním cípu tehdejší karlínské zástavby ve zcela izolované poloze od ostatní obytné zástavby. Měla svým výkonem nahradit dosavadní – k rozšiřování výkonu nevhodně umístěnou – kotelnu a strojovnu při čp. 237 ve středu sousedního domovního bloku. Novostavba vznikla v místě starší zčásti zbořené kotelny a také sneseného továrního komína. Ty dříve sloužily potřebám lisovny řepkového oleje D. G. Fischel Söhne, která krátce působila v dlouhém objektu podél Šaldovy ulice. Ten ale již v 70. letech 19. století zakoupila Akciová strojírna a přeměnila je na sklady a další zázemí výroby. Po někdejší olejně získala nová elektrická centrála i své pojmenování „stará Fišlovka“.

Areál byl svým průčelím orientován do dnešní Pernerovy ulice, na jeho stavebních plánech je podepsán stavitel Josef Rixy. Podélnou nárožní strojovnu od vedlejší kotelny odděloval průjezd do dvora. V něm se za budovou kotelny měl nacházet 45 metrů vysoký tovární komín o světlosti 160 centimetrů, jehož projekt zajistila firma Ant. Dvořák & K. Fischer z Letek u Libčic nad Vltavou.

Kolaudace areálu proběhla v dubnu roku 1902. Ve strojovně se nacházel jeden ležatý parní stroj o výkonu 600 HP a dva stojaté, každý s výkonem  300 HP. Stroje poháněly elektrické generátory na výrobu třífázového střídavého proudu o napětí 500 V. V kotelně byly instalovány dva parní kotle systému Menier o topné ploše 240 m2 a přetlaku 11 atmosfér (v projektu se původně počítalo se třemi kotli odlišného systému). Jediným objektem, který nebyl zkolaudován, byl právě tovární komín, jelikož v jednom kotli bylo zatopeno, a nebylo tak možné provést jeho podrobnou kontrolu a zaměření. Tu vyžadovalo v té době teprve nedávno schválené nařízení českého místodržitelství z 13. března 1901. Komín tak byl dodatečně zkolaudován až 17. května 1902.

Komín je typickým zástupcem staveb specializované firmy z Letek, v tomto konkrétním případě pak s nadstandardním zdobením. Ustupující podstavec čtvercového půdorysu měl výšku 8 metrů a u paty hranu 4,42 metru. Od dříku podstavec oddělovala dvojitá krakorcová římsa se zubořezem a polygonální maticí. Dřík kruhového průřezu byl v dolní části zdoben typickým ornamentem, po celé své délce pak prstencovými pásy. Oba motivy byly vyvedeny ze žlutých komínovek a komínovek s černě natřenými čílky. Převažující barva dříku pak byla červená. Dřík ukončovala jednoduchá hlavice oddělená kordonovou římsou, kolem níž je dodnes taktéž patrný ornament z černě natřených cihel. Podobně řešené a zdobené dříky v té době firma Ant. Dvořák a K. Fischer stavěla běžně – např. v pivovarech Braník a Bohušovice, v železničních dílnách v Lounech či při sklárně a pile v Trhové Kamenici. Komín původně byl opatřen pouze jediným klenutým sopouchem umístěným pod úrovní podlahy, do kterého byl zaústěn kouřovod z kotelny v jeho jižním sousedství.

Až do roku 1906 stál komín jako solitér. V následujících letech ale byl s rozšiřujícími se nároky na výkon kotelny postupně obestavován. Změnila se i sestava a počet parních kotlů a jejich zařízení. Na přelomu let 1906 a 1907 došlo k rozšíření kotelny severním směrem. Nově zde byly instalovány dva cirkulační rourové kotle systému Janeček, každý o výhřevné ploše 205 m2 a přetlaku 12 atmosfér, které měly sloužit jako rezerva při odstávce či čištění starších kotlů. Všechny kotle byly opatřeny systémem automatického topení. Odvod spalin od nových kotlů byl napojen na starší kouřovod. Přístavba byla zkolaudována v roce 1910.

Dalšího rozšíření se kotelna dočkala již roku 1916. Touto novou přístavbou byl komín zcela pohlcen a jeho podstavec a část dříku se stala součástí interiéru kotelny. V nové části byl instalován kotel systému Roedl o výhřevné ploše 270 m2 s předehřívačem a ekonomizérem. Pro odvod spalin od kotle byl do podstavce komína vybourán nový zaklenutý sopouch z protilehlé strany oproti dosavadnímu. Patrně v této době byl komín ve spodní části rozdělen dělící zdí pro zajištění správného tahu obou kouřovodů. V sousedství kotle bylo pro potřeby celé kotelny vybudováno nové vysoké železobetonové silo s jeřábem na uhlí. Práce provedl stavitel M. Blecha z Karlína a Pražská společnost pro stavby betonové a železobetonové, dokončeny byly v létě 1917.

Poslední zásadní rozšíření zařízení kotelny, které se podepsalo i na vzhledu komína, proběhlo roku 1926. Tehdy byl na místě jednoho staršího kotle systému Janeček vybudován nový velký vysokotlaký vodotrubnatý kotel systému Daněk o výhřevné ploše 280 m2 a tlaku 35 atmosfér. Práce provedla firma Cyrila Seiferta z Karlína. Pravděpodobně při instalaci tohoto kotle byl vybourán nový velký sopouch nad úrovní terénu v ose staršího podzemního kouřovodu. V podstatě se v této podobě komín dochoval dodnes.

Areál po druhé světové válce sloužil následnickému podniku ČKD Dukla až do jeho krachu na počátku 90. let. Poté byl krátce opuštěn, aby následně prošel konverzí. Objekt strojovny a kotelny mají dnes rozdílné majitele, avšak konverzí prošly postupně v letech 2003 (strojovna) a 2004–2005 (kotelna) oba. Proměna účelu celého objektu zapadala do postupné proměny Karlína z tovární na kancelářskou a kavárenskou čtvrť. Objekt kotelny byl architektonickou kanceláří Claudia Silvestrina konvertován pro administrativní potřeby. Komín se stal součástí vstupní haly a jeho cihelný masivní podstavec tvořil hlavní pohledový prvek v jinak chladných plochách interiéru. Někdy ve stejné době byla navíc na dřík umístěna socha Viselec od Davida Černého.

Roku 2016 se ale komínu dostalo nového praktického využití. Kotelna, která dříve byla pouze prázdným prostorem, dostala se změnou nájemce využití jako showroom. V rámci něj došlo k zpřístupnění nitra komína. Jeho prostor slouží jako odpočinkové místo pro zaměstnance. Využitelné může být, dle slov samotných autorů návrhu úpravy prostoru, i jako kuřárna. Vstup do nitra komína je dnes řešen velkým sopouchem probouraným roku 1926. Vlivem zvýšení úrovně podlahy, které bylo přizpůsobeno i dno komína, není dnes podstavec viditelný celý a jeho výška po římsu je pouze 5,63 metru. Vnitřek podstavce, vlastní prostor kuřárny – průduch v úrovni podstavce –  se kónicky rozšiřuje z 187 centimetrů při současné podlaze až po necelých 2,5 metru. 

Vnitřní stěny podstavce i celá spalinová cesta jsou citelně rozrušeny, čílka cihel jsou odloupaná. První oddíl komína je vyspraven torkretováním, komín je i jinak opraven a zajištěn. Jeho koruna je opatřena betonovým věncem. Hlavice a část dříku je opatřena ochrannou sítí pro zachycení případného opadávajícího materiálu.

Komín představuje typického zástupce stavebního umu firmy Ant. Dvořák a K. Fischer. Díky své výšce a odstranění či snížení okolních komínů je navíc přirozenou dominantou jinak poněkud beztvarého panoramatu pražského Karlína. Svou přítomností je zároveň jednou z nejvýraznějších hmatatelných vzpomínek na odcházející průmyslový význam lokality. Díky jeho zachování a získání zcela nové – a funkční – role je ale zároveň jeho existence nakročením do budoucnosti této v poslední době tolik se proměňující městské čtvrti. Díky kvalitnímu architektonickému ztvárnění je navíc komín s bývalou kotelnou, a ve svém celku i se strojovnou jako někdejší zachovaný funkční celek výborným příkladem konverze industriálních staveb – a to jak v exteriéru, tak i v interiérech a v celkových pohledech.

AHMP, OÚ Karlín, i. č. 1623. 

VONKA, Martin: Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura. Praha 2014, s. 123.

BERAN, Lukáš: Podniková elektrárna Akciové společnosti strojírny → Kotelna Karlín, Machinehouse. Industriální topografie. [citováno: 3. srpna 2020]. Dostupné z: http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V004386.

Kotelna Karlín. meatspace. [citováno: 3. srpna 2020]. Dostupné z: https://www.meatspace.cz/prostory/kotelna-karlin/.

V karlínské Kotelně už se kouří jedině z kávy. archSPACE. [citováno: 3. srpna 2020]. Dostupné z: https://www.archspace.cz/kotelna.